Lékárna Panax

Co je to propolis

​Již delší dobu je stále v popředí zájmu propolis, označovaný též jako dluž, smoluňka, včelí tmel. Tento včelí produkt se díky svým léčebným vlastnostem řadí mezi vyhledávané prostředky lidového léčitelství.
    Propolis používají včely v úle jako stavební a ochranný materiál, který jim slouží ke zpevnění buněk plástů. Jestliže do úlu pronikne cizí vetřelec, včely jej usmrtí a nakonzervují propolisem, protože nejsou schopné odstranit tělo nevítaného hostitele.  
     V úle plní propolis funkci účinného dezinfekčního prostředku, neboť těkavé látky v něm obsažené se teplem uvolňují a nasycují okolní atmosféru. 
     Propolis vzniká tak, že včely sbírají v přírodě různé balzamické a pryskyřičnaté látky, které aktivně přetvářejí ve svých žlázách. Uvedené látky poskytují břízy, topoly, olše, jehličnaté stromy. Množství propolis, který včely vyrobí je různé. Kolísá v rozmezí od několika gramů až do 100 gramů i více. Výtěžky jsou závislé na síle a produkčních schopnostech včelstva, způsobu odběru, prostředí apod.
     Vzhledově připomíná propolis pryskyřičnatou látku, příjemné aromatické vůně. Zbarvení je zlatožluté až hnědé. Barevnost je podmíněna původem a stářím. Za obyčejné teploty má propolis měkkou a tvárnou konzistenci, za chladu se mění v tvrdou, ale křehkou hmotu. Propolis je téměř nerozpustný ve vodě, částečně rozpustný v éteru a chloroformu a velmi rozpustný v etanolu.
     Chemické složení propolis je velmi proměnlivé a kolísavé. Obsah jednotlivých složek závisí na vegetačním období, stanovišti, klimatických podmínkách apod. Hlavní komponenty propolisu tvoří kolem 50 % pryskyřičnatých látek, asi 30 % včelího vosku, do 10 % balzámů a éterických olejů. Ve zbylém podílu se nacházejí mechanické nečistoty a přimíšeniny, zejména pyl. Z propolisu bylo vyizolováno asi 60 různých sloučenin. V těkavé části jsou obsaženy různé aromatické aldehydy a alkoholy. Zbarvení způsobují přítomná flavonoidní barviva a některé stopové prvky. Z dalších látek jsou zastoupeny různé estery a étery organických kyselin a alkoholů, vitaminy skupiny B, polysacharidy.
     Obsahové látky propolisu mají většinou bakteriostatické účinky (působí negativně na růst mikroorganismů) ne celou řadu bakterií jako jsou stafylokoky, salmonely a jiné patogenní a nepatogenní organismy. Negativní vliv mají na růst některých druhů mykóz (hub) a kvasinek. Byl prokázán protiplísňový a antiseptický účinek (usmrcení mikroorganismů). Účinky jsou připisovány přítomným flavonoidním strukturám.
     Po objevení těchto účinků se začali o propolis zajímat farmakologové. Při pokusech se dosáhlo dobrých výsledků při léčení některých houbových onemocněních a špatně se hojících ran.
     Lihový roztok se osvědčil při zánětech dutiny ústní a jako spolehlivý lék proti zánětlivým procesům horních cest dýchacích. Po aplikaci na pokožku a sliznice byly zjištěny mírné lokálně anestetické účinky (vyvolání místního znecitlivění).
     Oblast léčebného působení je tedy velmi rozmanitá. Bohužel větší rozšíření propolisu ve farmakologii je omezeno obtížnou standardizací (nastavení biologického účinku na určitou obsahovou složku), neboť obsah jednotlivých látek je proměnlivý a různorodý.
    Z lékových forem se využívají hlavně lihové roztoky a masti. Roztoky se připravují tak, že se nechá propolis několik dní vyluhovat v 96% etanolu při teplotě kolem 20 oC. Vzniklý roztok se zfiltruje, čímž se odstraní včelí vosk a některé hrubé podíly. Čirý roztok podle potřeby naředíme etanolem, glycerínem nebo vodou tak, aby se roztok nezakalil. Při přípravě masti vkapáváme lihový roztok za stálého míchání do vhodného masťového základu, jehož teplota se pohybuje kolem 50 oC. Nejlépe se osvědčil masťový základ složený ze stejných hmotnostních dílů včelího vosku, vepřového sádla, hovězího loje a olivového oleje.
     Samotný propolis a přípravky z něho vyrobené uskladňujeme v dobře uzavíratelných obalech v temnu a chladu, neboť obsažené látky jsou náchylné vůči vzdušné oxidaci.
     Při používání propolisu a přípravků z něho vyrobených je však nutná určitá opatrnost. Bylo prokázáno, že někteří lidé jsou velmi vnímaví a citliví na některou obsahovou složku, a přímý kontakt u nich může vyvolat alergickou reakci. Proto se před zmíněnou léčbou doporučuje provést vyšetření na alergeny (látky způsobující alergii).   
 
 
(Publikováno v časopise Zdraví - č. 8, 1988)