Lékárna Panax
Bioflavonoidy
V rostlinách se vyskytuje celá řada zajímavých sloučenin, mezi něž patří i flavonoidy. Z chemického hlediska jsou považovány za deriváty benzo-gama-pyronu. Do této široké skupiny je zařazováno několik základních typů, jako jsou flavony, izoflavony, flavany, flaveny, flavanoly, flavanony, flavanolony, flavandioly. Jednotliví zástupci se od sebe liší přítomností substituentů na aromatickém jádře, počtem hydroxylových a methylových skupin, výskytem dvojných vazeb.
Podle svého zbarvení dostaly flavonoidy svůj název. Etiologie slova pochází z latinského slova flavus, což znamená žlutý. Tyto látky jsou v rostlinách buď volné, nebo vázané na sacharidy ve formě glykosidů. Flavonoidy se dostaly do popředí zájmu, když se ukázalo, že ovlivňují některé biologické procesy v živém organismu. Proto bývají označovány výstižným názvem – bioflavonoidy. Rozsah jejich působení je velmi pestrý. Především normalizují a upravují propustnost vlásečnic (kapilár), odstraňují jejich fragilitu (lomivost), potencují účinek vitaminu C, zvyšují sekreci žluče a její vylučování do střeva. Mají spasmolytické (protikřečové) účinky, inhibují enzym hyaluronidázu, čímž zamezují průnik bakterií a toxinů do buněk, atak chrání celý organismus před infekcí. Podílejí se na tvorbě komplexních solí, které na sebe vážou vápník, a tím znemožňují srážení krve. Tímto mechanismem zadržují vápník v organismu. Některé bioflavonoidy snižují krevní tlak a rozšiřují koronární cévy.
Významným biologicky aktivním glykosidním flavonoidem je rutin, izolovaný poprvé z routy vonné – ruta voňavá (Ruta graveolens L.). Pro průmyslovou izolaci se však využívají pupeny jerlínu japonského – sofora japonská (Sophora japonica L.), obsahující až 20 % rutinu. Bohatá na rutin je nať pohanky tatarské – pohánka tatárska (Fagopyrum tataricum Gaertn.), zralé plody meruzalky černé – ríbezľa čierna (Ribes nigrum L.), květy bezu černého – baza čierna (Sambucus nigra).
Rutin se indikuje při léčení hemoragií (stavy krvácivosti), hypertenze (zvýšený krevní tlak) a alergií. Uplatňuje se jako podpůrný prostředek při výskytu infekčních chorob. Podobný účinek jako rutin vykazuje hesperidin (citrus bioflavonoidy, citrin, vitamin P), získaný z nezralého oplodí citrusových plodů. Na rozdíl od rutinu je hesperidin asi desetkrát méně účinný.
Bodlák ostropestřec mariánský – silybum mariánské (Silybum marianum (L.) Gaertn.) byl odedávna známý svým léčivým působením. Teprve chemickým rozborem nažek byla objevena směs účinných látek, označovaná souborně jako silymarin. Hlavní složky tvoří silybin, silydianin, silychristin a jejich dehydrosloučeniny.
Experimentálně bylo dokázáno, že flavanolignanová struktura silybinu se osvědčila jako výborné hepatoprotektivum (látka s ochranným účinkem na játra). Proto se uplatňuje při profylaxi a léčbě hepatitid (zánět jater) různého původu, při poškození jaterního parenchymu apod. Obsahové látky se osvědčily při otravách způsobených toxickými látkami a jedovatými houbami.
V květech lípy srdčité – lipa malolistá (Tilia cordata Mill.) a lípy velkolisté lipa velkolistá (Tilia platyphyllos Scop.) byly prokázány flavonoidní glykosidy (např. tilirosid), slizy, třísloviny, sacharidy, silice. Sušené květy slouží v lidovém léčitelství jako oblíbený prostředek při nemocech z nachlazení, jako antitusikum (prostředek tlumící kašel), diaforetikum (prostředek podporující pocení), mírné laxativum (projímadlo).
Z květů a listů hlohu obecného – hloh obyčajný (Crataegus oxyacantha L.) a hlohu jednoblizného – hloh jednosemenný (Crataegus monogyna Jacq.) byly získány flavonoidní glykosidy vitelin, kvercetin, rutin, hyperosid. Z průvodních látek jsou zastoupeny organické triterpenické kyseliny, purinové deriváty, aminy a třísloviny. Lidové léčitelství využívá hlohu jako rostliny s hypotenzními (snížení vysokého krevního tlaku), sedativními (zklidňujícími), antisklerotickými (proti kornatění tepen) účinky.
Jehlice trnitá – ihlica tŕnitá (Ononis spinosa L.) obsahuje ve svých kořenech izoflavonový glykosid ononin, z něhož vzniká po odštěpení cukerné složky formononetin. U této látky byly popsány slabé estrogenní účinky, tzn. že působí podobně jako přirozené pohlavní hormony estrogeny. Ostatní obsahové látky tvoří silice, alkohol onokol, třísloviny aj. Výskyt uvedených látek se podílí na diuretickém (močopudném) účinku. Diuretické vlastnosti mají též odvary z listů břízy bradavičnaté – breza previsnutá (Betula verrucosa Ehrh.) a břízy pýřité – breza plstnatá (Betula pubescens Ehrh.). Účinek listů se přisuzuje flavonoidnímu glykosidu hyperonu. Popsané rostliny navodí spolehlivou diurézu, která je ještě zvýšena vhodnou kombinací dalších močopudně působících rostlin (kořeny petržele zahradního – petržlen záhradný (Petroselinum hortensie Hoffm.), plody jalovce obecného – borievka obyčajná (Juniperus communis L.), nať přesličky rolní – praslička roľná (Equisetum arvense L.).
Při podrobném výzkumu smilu písečného – slamiha piesočná (Helichrysum arenarium (L.) Moench.) byly objeveny flavonové glykosidy, z nichž nejvýznamnější je izosalipurposid. Květy se používají hlavně jako cholagogum (prostředek podporující vylučování žluče do střeva). Je zajímavé, že z kořenů byl vyizolován glykosid arenoftalid A, mající antibakteriální účinky.
Mezi velmi známé a rozšířené léčivé rostliny patří heřmánek pravý – rumanček pravý (Matricaria chamomilla L.). Pro léčebné účely se sbírají květy obsahující silice, hořčiny, oxykumariny, polyiny. Z flavonoidních sloučenin byly identifikovány flavony a flavonové glykosidy, které mají spasmolytickou a antiflogistickou (protizánětlivou) aktivitu. Využití této prospěšné rostliny je mnohostranné, neboť přípravky z ní vyrobené se používají při kolikách a zánětech trávícího traktu, k výplachům, obkladům, ošetřování ran, přípravě koupelí apod.
Tento stručný přehled samozřejmě nevyčerpává danou problematiku. Každoročně jsou v odborné literatuře publikovány četné údaje o nové získaných látkách z léčivých rostlin, mezi něž náleží i bioflavonoidy. Vědci na celém světě se snaží nalézt takové biologicky aktivní látky, které by se daly úspěšně využít v lékařské praxi. Možná, že právě bioflavonoidy sehrají v budoucnu významnou roli při léčení kardiovaskulárních, nádorových, infekčních i jiných chorob.
(publikováno v časopise Naše léčivé rostliny 1/88, str.15)
Podle svého zbarvení dostaly flavonoidy svůj název. Etiologie slova pochází z latinského slova flavus, což znamená žlutý. Tyto látky jsou v rostlinách buď volné, nebo vázané na sacharidy ve formě glykosidů. Flavonoidy se dostaly do popředí zájmu, když se ukázalo, že ovlivňují některé biologické procesy v živém organismu. Proto bývají označovány výstižným názvem – bioflavonoidy. Rozsah jejich působení je velmi pestrý. Především normalizují a upravují propustnost vlásečnic (kapilár), odstraňují jejich fragilitu (lomivost), potencují účinek vitaminu C, zvyšují sekreci žluče a její vylučování do střeva. Mají spasmolytické (protikřečové) účinky, inhibují enzym hyaluronidázu, čímž zamezují průnik bakterií a toxinů do buněk, atak chrání celý organismus před infekcí. Podílejí se na tvorbě komplexních solí, které na sebe vážou vápník, a tím znemožňují srážení krve. Tímto mechanismem zadržují vápník v organismu. Některé bioflavonoidy snižují krevní tlak a rozšiřují koronární cévy.
Významným biologicky aktivním glykosidním flavonoidem je rutin, izolovaný poprvé z routy vonné – ruta voňavá (Ruta graveolens L.). Pro průmyslovou izolaci se však využívají pupeny jerlínu japonského – sofora japonská (Sophora japonica L.), obsahující až 20 % rutinu. Bohatá na rutin je nať pohanky tatarské – pohánka tatárska (Fagopyrum tataricum Gaertn.), zralé plody meruzalky černé – ríbezľa čierna (Ribes nigrum L.), květy bezu černého – baza čierna (Sambucus nigra).
Rutin se indikuje při léčení hemoragií (stavy krvácivosti), hypertenze (zvýšený krevní tlak) a alergií. Uplatňuje se jako podpůrný prostředek při výskytu infekčních chorob. Podobný účinek jako rutin vykazuje hesperidin (citrus bioflavonoidy, citrin, vitamin P), získaný z nezralého oplodí citrusových plodů. Na rozdíl od rutinu je hesperidin asi desetkrát méně účinný.
Bodlák ostropestřec mariánský – silybum mariánské (Silybum marianum (L.) Gaertn.) byl odedávna známý svým léčivým působením. Teprve chemickým rozborem nažek byla objevena směs účinných látek, označovaná souborně jako silymarin. Hlavní složky tvoří silybin, silydianin, silychristin a jejich dehydrosloučeniny.
Experimentálně bylo dokázáno, že flavanolignanová struktura silybinu se osvědčila jako výborné hepatoprotektivum (látka s ochranným účinkem na játra). Proto se uplatňuje při profylaxi a léčbě hepatitid (zánět jater) různého původu, při poškození jaterního parenchymu apod. Obsahové látky se osvědčily při otravách způsobených toxickými látkami a jedovatými houbami.
V květech lípy srdčité – lipa malolistá (Tilia cordata Mill.) a lípy velkolisté lipa velkolistá (Tilia platyphyllos Scop.) byly prokázány flavonoidní glykosidy (např. tilirosid), slizy, třísloviny, sacharidy, silice. Sušené květy slouží v lidovém léčitelství jako oblíbený prostředek při nemocech z nachlazení, jako antitusikum (prostředek tlumící kašel), diaforetikum (prostředek podporující pocení), mírné laxativum (projímadlo).
Z květů a listů hlohu obecného – hloh obyčajný (Crataegus oxyacantha L.) a hlohu jednoblizného – hloh jednosemenný (Crataegus monogyna Jacq.) byly získány flavonoidní glykosidy vitelin, kvercetin, rutin, hyperosid. Z průvodních látek jsou zastoupeny organické triterpenické kyseliny, purinové deriváty, aminy a třísloviny. Lidové léčitelství využívá hlohu jako rostliny s hypotenzními (snížení vysokého krevního tlaku), sedativními (zklidňujícími), antisklerotickými (proti kornatění tepen) účinky.
Jehlice trnitá – ihlica tŕnitá (Ononis spinosa L.) obsahuje ve svých kořenech izoflavonový glykosid ononin, z něhož vzniká po odštěpení cukerné složky formononetin. U této látky byly popsány slabé estrogenní účinky, tzn. že působí podobně jako přirozené pohlavní hormony estrogeny. Ostatní obsahové látky tvoří silice, alkohol onokol, třísloviny aj. Výskyt uvedených látek se podílí na diuretickém (močopudném) účinku. Diuretické vlastnosti mají též odvary z listů břízy bradavičnaté – breza previsnutá (Betula verrucosa Ehrh.) a břízy pýřité – breza plstnatá (Betula pubescens Ehrh.). Účinek listů se přisuzuje flavonoidnímu glykosidu hyperonu. Popsané rostliny navodí spolehlivou diurézu, která je ještě zvýšena vhodnou kombinací dalších močopudně působících rostlin (kořeny petržele zahradního – petržlen záhradný (Petroselinum hortensie Hoffm.), plody jalovce obecného – borievka obyčajná (Juniperus communis L.), nať přesličky rolní – praslička roľná (Equisetum arvense L.).
Při podrobném výzkumu smilu písečného – slamiha piesočná (Helichrysum arenarium (L.) Moench.) byly objeveny flavonové glykosidy, z nichž nejvýznamnější je izosalipurposid. Květy se používají hlavně jako cholagogum (prostředek podporující vylučování žluče do střeva). Je zajímavé, že z kořenů byl vyizolován glykosid arenoftalid A, mající antibakteriální účinky.
Mezi velmi známé a rozšířené léčivé rostliny patří heřmánek pravý – rumanček pravý (Matricaria chamomilla L.). Pro léčebné účely se sbírají květy obsahující silice, hořčiny, oxykumariny, polyiny. Z flavonoidních sloučenin byly identifikovány flavony a flavonové glykosidy, které mají spasmolytickou a antiflogistickou (protizánětlivou) aktivitu. Využití této prospěšné rostliny je mnohostranné, neboť přípravky z ní vyrobené se používají při kolikách a zánětech trávícího traktu, k výplachům, obkladům, ošetřování ran, přípravě koupelí apod.
Tento stručný přehled samozřejmě nevyčerpává danou problematiku. Každoročně jsou v odborné literatuře publikovány četné údaje o nové získaných látkách z léčivých rostlin, mezi něž náleží i bioflavonoidy. Vědci na celém světě se snaží nalézt takové biologicky aktivní látky, které by se daly úspěšně využít v lékařské praxi. Možná, že právě bioflavonoidy sehrají v budoucnu významnou roli při léčení kardiovaskulárních, nádorových, infekčních i jiných chorob.
(publikováno v časopise Naše léčivé rostliny 1/88, str.15)