Lékárna Panax

Šafrán setý

​     Z čeledi kosatcovitých (Iridaceae) pochází šafrán setý (Crocus sativus), který se vyznačuje kulovitou podzemní hlízou, úzkými čárkovitými listy a nápadným, nachově zbarveným květem.
     Odborné rodové pojmenování bylo patrně odvozeno z arabského termínu za´faraân, což v překladu znamená žlutý. Druhové latinské označení sativus = setý – charakterizuje šafrán jako význačnou kulturní rostlinu.
     Zprávu o rostlině podává řecká mytologie. Známý Dionýsos se odíval do šatu, jenž byl obarvený šafránem. Podobné roucho nosila bohyně Pallas Athéna a spanilá Helena.
     O rozšíření šafránu se zasloužili především Féničané. Od nich převzali pěstování Řekové a záhy i Římané.
     Největší rozmach zaznamenal šafrán právě v dobách římského impéria.
Tehdy se přidával do rozličných krášlicích pomád, mastí, koupelí, voňavek. Významný antický literát Lambridius ve svých spisech píše o jistém Heliogabalovi, který miloval koupele v bazénech s provoněnou šafránovou vodou.
     Od nepaměti sloužila bylina v lékařství jako osvědčený prostředek proti hystérii a předrážděnosti u žen. Dále podporovala chuť k jídlu a celkově povzbuzovala vyčerpaný organismus. Poměrně často byl šafrán zneužíván, neboť ve vyšších dávkách způsoboval potrat.
     Věhlasný humanistický lékař Theophrastus Bombastus von Hohenheim neboli Paracelsus připravoval vlastní všelék – Elixír Proprietatis Paracelsi, obsahující kromě prášku aloe, myrhy, lihu, zředěné kyseliny sírové též šafrán.
     Je nutné poznamenat, že uvedený preparát se musel užívat pouze po kapkách, protože ve větším množství vyvolával závratě, bolesti hlavy, zvracení, průjmy, koliky. Vzácností nebyly ani případy úmrtí.
     Místo nalezla rostlina i v dřívější italské, francouzské, španělské a orientální kuchyni. Nesměla chybět při barvení různých bonbónů, šťáv, likérů a cukrářských výrobků. Pro potravinářské účely se sbíraly jen pomerančově žluté blizny – Stigma croci. K získání jednoho kilogramu této cenné suroviny bylo zapotřebí 150 tisíc jednotlivých květních částí. A tak není divu, že docházelo k falšování zboží květy pivoňky, měsíčku, světlice, vlčího máku apod.
     Je zajímavé uvést i jednu důležitou historickou zmínku. Náš první lékopis ještě uváděl šafrán jako léčivou oficinální rostlinu. Protože u něho byly zjištěny pochybné účinky a prokázána značná jedovatost, přestal se v medicíně užívat.