Lékárna Panax

Skořice

​     Mezi významné druhy koření se právem řadí skořice, jež se získává především ze skořicovníku cejlonského (Cinnamomum ceylanicum) a skořicovníku čínského (Cinnamomum cassia) z botanické čeledi vavřínovitých (Lauraceae).
     Výše uvedené druhy jsou stále zelené tropické stromy s hladkou, popř. mírně zvrásněnou, popelavě šedou rozpukanou kůrou. Světle zelené, kožovité listy mají nápadnou nervaturu. Drobné, příjemně vonící květy vytvářejí vrcholičnaté svazečky. Vzrostlé exempláře dosahují za příznivých klimatických podmínek výše až 15 m.
     Skořice náleží k léčivým prostředkům s dlouhou a prastarou tradicí. Ve starobylém herbáři ji pod jménem „kwai“ popisuje bájný čínský císař Šen-nung.
     Z dávných historických pramenů vyplývá, že staří Egypťané nakupovali skořici od Féničanů, Peršanů, Arabů, Indů pod názvem „kainamaa“. Používali ji zejména jako příměs do kadidla.
     Starověk opředl rostlinu všelijakými tajemnými a záhadnými zkazkami. Tenkrát se věřilo, že skořici přinášejí z dalekých krajů obrovití práci a ukládají ji do svých hnízd, zbudovaných na nepřístupných skalách. Kdo chce získat toto drahocenné zboží, musí nejen zdolat nebezpečná a odlehlá skaliska, ale zároveň odlákat pozornost bystrých dravců.
     Je až nepochopitelné, že takové báchorce uvěřil i známý polyhistor a vzdělanec Aristoteles.
     Porosty skořicovníků se hojně pěstovaly na Cejloně (dnešní Srí Lanka), jak to dokládají písemné záznamy arabského cestovatele Ibn Batúta z roku 1340.
     Ostrov ovládli koncem 16. století Portugalci, záhy pak Holanďané a v 18. století Angličané. Cejlon se tak stal po určitou dobu významnou strategickou zemí. Netrvalo však dlouho a plantáže skořicovníků byly zřízeny v Indii, Čině, Thajsku, Vietnamu a v Indonésii. Tím nadobro skončil jednostranný cejlonský monopol.
     Samotná skořice se kromě koření používala od nepaměti v lékařství jako lék podporující trávení, zvyšující žaludeční sekreci, odstraňující zažívací potíže. Její blahodárné působení na lidský organismus výstižně charakterizuje jedno staré přísloví, které praví:
   
     „Miror, quo moritur homo, qui utitur cinnamomo.“
     (Divím se, že ten člověk umírá, který skořice požívá.)
    
     Oloupaná kůra skořicovníku cejlonského (Cortex cinnamomi ceylanici) a skořicovníku čínského (Cortex cinnamomi chinensis) obsahuje hlavně rozličné silice, organické kyseliny, terpeny a především třísloviny.
     Větve, listy a zbytky kůry poskytují po destilaci s vodní parou silici – Oleum cinnamomi, která se přidává do vonných kompozic určených pro dezinfekci dutiny ústní, tj. do zubních past, ústních vod, dezodorantů apod.