Lékárna Panax

Rohovník obecný

​     V Sýrii, Palestině, Malé Asii, ve východním Středozemí leží domovina rohovníku obecného (Ceratonia siliqua, syn. Siliqua dulcis) z botanické čeledi sapanovitých (Caesalpiniaceae).
     Jedná se o stále zelený strom, z jehož kmene a starších větví vyrůstají klasy červených květů podobně, jak je tomu například u kakaovníku. Květy dozrávají v tmavohnědé nápadné, až 20 cm dlouhé lusky. Ty jsou na povrchu zprohýbány a na okraji ztloustlé. Jejich vnitřek vyplňuje pórovitá dužina, která obsahuje vejčitá, tvrdá a leskle červenohnědá semena. Plody se vyznačují osobitým zápachem a sladkou chutí. Lidé dali luskům pojmenování „svatojánský chléb“, neboť podle pověsti se jimi na poušti živil svatý Jan Křtitel.
     Semena rohovníku, která se nacházejí v luskách podobných rohu (řecky „kération“ = malý roh), mají tu vlastnost, že jsou všechna přibližně stejně těžká. Tohoto jevu si povšimli již kdysi obchodníci a lékárníci a začali užívat tato semena při vážení zlata, drahokamů a prudce účinných léků. Z řeckého výrazu se časem vyvinul termín „karát“ (arabsky kharrub, anglicky carat) jako hmotnostní jednotka jednoho semene, tj. 0,2 g. Karát původně podléhal dalším numerickým úpravám. Dělil se na poloviny, čtvrtiny, osminy, šestnáctiny, dvaatřicetiny až čtyřiašedesátiny. Bohužel hmotnost karátu kolísala v rozmezí od 0,197 g až 0,216 g. Tato nepřesnost vedla k tomu, že byl v roce 1907 zaveden tzv. metrický karát, odpovídající přesně 0,200 g. Od roku 1914 se tatáž míra užívá na našem území.
     První česky tištěný Herbář Jana Černého z roku 1517 o rohovníku uvádí: „…hrubost jeho zůstává, v životě tvrdí a střevní dnu uvodí, moč množí a v žaludku těžce se zažívá…“
     Novověký lékař a botanik Petr Ondřej Mathioli nedoporučoval pojídat lusky zelené ani čerstvé pro jejich nechutnost a radí, že teprve usušením a vyzráním získávají na chuti a medové sladkosti „…kteráž se nalézá v jejich mase, zvláště pak u lusků rostoucích ve východních krajinách a odtud se k nám donášejí… Proto Indové a Arabové mnoho této medové tekutiny a šťávy z nich vytlačují a do ní pak zázvor, myrobalany a jiné ovoce zadělávají. Obyčejně se požívá toto ovoce pro jeho libou chuť a sladkost hlavně v Itálii, neposkytne však tělu dobré výživy, těžko se stravuje a tím škodí žaludku…“
     Mathioli popisuje ještě jeden druh, a to Cercia siliquastrum, jenž označuje jako Arbor Judae, neboli stromem Jidášovým a tvrdí o něm, že „… lidé se domnívají, že se Jidáš na něm oběsil, a proto se tento strom nemůže narovnat a roste stále na stranu…“
     Známá naše kuchařka Magdalena Dobromila Rettigová radila hospodyňkám, aby nahrazovaly drahou zrnkovou kávu „svatojánským kafíčkem“, kterému žertem podle Jana Nepomuckého říkala „nápoj mlčenlivosti“. Ten vařila právě z plodů rohovníku. Někdy je uvedená kávovina ztotožňována s tzv. „karobovou kávou“.               
     Rohovníkový plod – Fructus ceratoniae -  obsahuje především slizy, kleje, sacharidy, organické kyseliny. Proto se dříve používal jako součást čajů, které zlepšovaly vykašlávání hlenů. Ve formě odvaru usnadňoval vyprazdňování střev.