Lékárna Panax

Rakytník řešetlákový

​     Ve vysokohorských oblastech pohoří Altaje má svůj původ rakytník řešetlákový (Hippophaë rhamnoides), příslušející do čeledi hlošinovitých (Eleagnaceae). Nyní se areál výskytu táhne od Kavkazu, podél Černého moře, přes Ukrajinu. Hojně bývá vysazován ve Skandinávii, Anglii a na Balkáně.
     Tento vytrvalý trnitý keř dorůstá za optimálních podmínek až do výše 6 m, avšak většinou jeho vzrůst nepřesahuje 2 m. Jde o dvoudomou rostlinu, která je jednak rozlišena na samčí exempláře s drobnými zelenavě hnědými květy a na samičí zástupce se zelenavými až žlutavými květy.
     Rakytník charakterizují střídavé, čárovité, kopinaté listy, na líci šedozeleně a na rubu stříbřitě bíle zbarvené. K výrazným znakům rostliny patří především oranžové plody, resp. nepravé peckovičky, poseté slabě hnědými tečkami. Zralé plody vydrží na větévkách až do pozdních zimních měsíců.
     Rodové botanické jméno pochází z řeckých slov „hippos“ = kůň a „phae“ = lesknoucí se. Také druhové pojmenování vychází z řečtiny, kde „rhamnos“ = pichlavý, ostnatý. Čerstvými, mladými výhonky se totiž kdysi krmili koně, aby měli nádherně lesklou srst.
     Dnes řadíme rakytník řešetlákový k důležitým léčivým rostlinám. Středem zájmu se stal poté, když se zjistilo, že jeho plody obsahují celou řadu významných vitaminů jako například vitamin B1, B2, B6, C, E, kyselinu listovou. Zanedbatelný není ani podíl ß-karotenu (provitamin A), z  kterého biochemickou přeměnou v organismu vzniká aktivní vitamin A. Pro značné množství výše uvedených látek bývá rakytník označován jak tzv. „vitaminová bomba“.
     Jako průvodní sloučeniny byly dále nalezeny rozmanité organické kyseliny, třísloviny, sacharidy, fermenty aj.
     Olej získaný lisováním vlastních semen se vyznačuje zlatavou barvou, zatímco olej z dužiny, bohatý na karotenoidy, je oranžově zabarven. Hlavní složku oleje tvoří především mastné kyseliny, zejména kyselina olejová, palmitová a linolenová.
     Pro své léčivé účinky nalezl rakytníkový olej široké uplatnění hlavně v lékařství. Využívá se především při spáleninách pokožky, poškození kůže vlivem radioaktivního záření, rozličných kožních chorobách. Jeho hojivé vlastnosti byly též zaznamenány u pacientů, u nichž došlo k poškození tkání v důsledku ozařování. Prosadil se dále při léčbě žaludečních vředů, některých nemocech očí, uší a krku, celkovém oslabení organismu.
     Vysoký obsah tříslovin v listech způsobuje, že ve formě odvaru odstraňují průjmy. Naproti tomu samotná semena slouží zase jako osvědčené projímadlo.
     Tato nevšední rostlina se kromě medicíny hojně používá též v potravinářském průmyslu. Obzvláště v zahraničí, zejména v severských státech, jsou zralé plody výchozí surovinou pro přípravu rozmanitých nealkoholických nápojů, limonád, džusů a vitaminových koncentrátů. Ve zdejších domácnostech se z nich zhotovují velmi hodnotné šťávy, džemy, marmelády, rosoly, sirupy a dokonce i cukrovinky.