Lékárna Panax

​Bazalka pravá

​     Pro většinu zástupců čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) je příznačné, že ukrývají ve svém rostlinném těle celou řadu aromatických látek. Výjimkou není ani bazalka pravá (Ocimum  basilicum), která pochází původně z oblasti Asie.
     Tato jednoletá rostlina dosahuje výše přibližně čtyřiceti centimetrů. Vyznačuje se přímou rozvětvenou lodyhou, vejčitými listy, mírně načervenalými nebo zlatobílými květy.
     Botanický název je patrně odvozen od nesmírně libé a pronikavé vůně hodné králů (řecky ozein = voněti, basilikos = královský).
     V Indii náležela bazalka k posvátným bylinám, neboť byla zasvěcena bohu Višnu.
     Starověký lékař Theophrastos ji znal pod jménem „okimon“ a Plinius jako „ocimum“. Tehdy však byla více využívána v kuchyních než v lékařství.
     Ačkoliv se ve starém Římě těšila velké oblibě jako vzácné koření, je nepochopitelné, že ji Římané považovali za symbol nenávisti. Dokonce význačný učenec Dioscorides brojil proti přílišnému pojídání bazalky, neboť prý oslabuje oči.
     Středověcí bylináři doporučovali odvar z rostliny zarmouceným lidem a velkým fantastům. Podle nich zaháněla smutek a melancholii. Na stránkách dávného dobového rukopisu se můžeme dočíst: „… kdož bazilikon ve víno uvěsí a to víno vypije, pomáhá žaludku, játrám i srdci, jed od srdce zahání a mladost člověku zachovává…“
     Známý humanistický vzdělanec Jan Černý o bazalce tvrdil, že „zatemňuje zrak a zbláznění uvodí.“ Vycházel zřejmě přitom z poznatků a názorů antických autorů.
     Zprvu byla usušená rostlina dovážena do Evropy z Indie spíše jako drahocenné orientální koření.Na evropském kontinentě zdomácněla teprve až v průběhu šestnáctého století a od té doby se u nás pěstuje dodnes.
     Lidově bývá bylina nazývána jako bazalika, bazilika, indická bazalka apod.
     Listy se kdysi používaly proti horečce, černému kašli, uštknutí jedovatými hady a štíry, na utišení předrážděných nervů. Vymačkaná šťáva zase léčila záněty uší.
     Dnes slouží k léčebným účelům nať – Herba basilici (Herba ocimi citrati), která se sbírá těsně před rozkvětem (červenec až září). Bazalku je nutné sušit v tenké vrstvě na stinném místě nebo při umělém teple, nepřesahující třicet pět stupňů Celsia. Vyšší teplota by totiž způsobila vyprchání přítomných siličných látek, a tím i znehodnocení celkové kvality.
     V současné medicíně výluh z natě (jedna kávová lžička na šálek vroucí vody, užívat dva až třikrát denně) podporuje chuť k jídlu, odstraňuje plynatost a nadýmání, uvolňuje křeče trávicího traktu, působí proti zácpě, zánětům žaludku a močového měchýře. Bazalka též tvoří důležitou složku různých bylinných koupelí a kloktadel.
     V potravinářství se přidává do různých jídel, omáček, polévek, salátů, jimž dává zvláštní chuť a aróma. Vyhlášený je především bazalkový ocet: několik čerstvých listů se dá do půl litru octa a vše se nechá vyluhovat deset dní.