Lékárna Panax

Mydlice lékařská

​     Sapún, svinský sopan, mydlička, mýdlový kořen – to jsou jen některé lidové názvy pro mydlici lékařskou (Saponaria officinalis) z čeledi silenkovitých (Silenaceae).
     Tato vytrvalá, až 80 cm vysoká rostlina se vyznačuje válcovitým, bohatě větveným oddenkem, drsnou lodyhou, vstřícnými listy s bílými až slabě narůžovělými květy. Kvete od června do září.
    Ve volné přírodě roste nejčastěji v pobřežních křovinách, na vlhkých písčinách, v okolí silničních a železničních náspů, podél cest apod.
     Vědecké rodové označení vzniklo z latinského slova sapo = mýdlo, neboť bylina kdysi sloužila jako pomocný prostředek používaný při praní prádla. Vodné roztoky, které obsahovaly upráškované podzemní rostlinné části, totiž při protřepávání silně pěnily.
     Druhové pojmenování officinalis znamená v překladu oficinální neboli lékárenský, tj. v lékárnách užívaný.
     Četné zprávy o mydlici nacházíme u starověkých arabských lékařů, kteří ji podávali zejména při různých kožních chorobách jako např. při lepře, lišejích, vředech a ekzémech.
     Věhlasný Hippokrates uvádí bylinu pod výrazem strouthion, zatímco slavný Plinius dal mydlici jméno struthion. 
     Většina středověkých herbářů považovala rostlinu za spolehlivý a všestranný lék při nemocech dýchacích cest.
     Na území Francie se zase od nepaměti uplatňoval kombinovaný výtažek z mydlice a z mořských řas jako osvědčený preparát podporující růst  vlasů.
     Mydlice neztratila význam ani v současném lékařství. Dnes jsou předmětem sběru kořeny – Radix saponariae, které se vykopávají buď na podzim, anebo brzy na jaře. Ihned po sklizni je třeba kořeny s oddenky rychle oprat pod proudem tekoucí vody. Poté následuje sušení na slunci nebo při umělém teple v sušárně, kde teplota nepřesahuje hodnotu 50 o Celsia.
     Výluh z kořene se osvědčil obzvláště při rozpouštění a uvolňování hlenů. Dále působí mírně močopudně a příznivě ovlivňuje celkovou látkovou výměnu. Předepisuje se též při zánětech v dutině ústní.
     V homeopatii jsou kořeny důležitým zdrojem pro přípravu tinktury, která léčí nachlazení a některé stavy deprese.
     K hlavním obsahovým látkám kořenů patří hlavně pěnivé saponiny. Jako průvodní sloučeniny byly nalezeny rozličné sacharidy, organické kyseliny, tukovité substance.
     Na závěr je třeba zdůraznit, že saponiny při delším používání mohou vyvolat nepříznivé vedlejší účinky, které se projeví hlavně hemolýzou, tj. rozkladem červených krvinek.