Lékárna Panax

Muškátovník pravý

​     Bandské ostrovy, Indonésii, Srí Lanka, Indie, Brazílie, Afrika, to jsou všechno oblasti, kde se pěstuje muškátovník pravý neboli macizeň pravá (Myristica fragrans) z čeledi muškátovníkovitých (Myristicaceae).
     Tento tropický strom je až 20 m vysoký, vyznačuje se ozdobnou, kuželovitou, temně zelenou korunou. Kvete po celý rok. Jednosemenné plody se tvarem podobají broskvi s poněkud zašpičatělým koncem. Zralý plod má zelenožluté zbarvení s červeným nádechem. Dužina plodu chutná kysele a vykazuje charakteristickou muškátovou vůní.
     Do Evropy se muškátové oříšky a květy dostaly přibližně ve 12. století, a to prostřednictvím arabských kupců. Staly se nejen vyhledávaným kořením, ale i cenným léčivem.
     Značnou oblibu si získal muškátovník hlavně v době renesance. Dokladem toho je například záznam v herbáři lékaře a botanika Petra Ondřeje Mathioli, kde se praví: „Někteří učení lékaři používají ořechy muškátové k posilnění hlavy a žaludku raději starších a suchých ořechů, ježto nenaplňují tak rychle mozek.“
     Na jiném místě uvádí: „Činí vonný dech, odstraňují z tváře skvrny a pihy, čistí obličej, ostří zrak, posilují žaludek a játra, zmenšují oteklou (zvětšenou) slezinu, ženou moč a dokonce též zacpávají. Proto také když se požívají pečené nebo pražené v popeli při jídle nebo v nápoji, zastavují stolice, červenou nemoc (úplavici), nechutenství a dávení. Rozhánějí nadýmání a větry v žaludku a ve střevech. Jsou také užitečné že-nám se zastuzenou matkou. Muškátové oříšky utlučené s bobky a požívané ve víně působí velmi snadné močení. Chceš-li si vysušit revma, vezmi ořech muškátový, kubéby, zázvor, bílé kadidlo a mastix, rozřež a jez na noc,to ztuží a stráví vodnaté šlemy v hlavě a odstraňuje bolest.“
     Kdysi byl v apatykách hojně používán jak muškátový ořech (Semen myristicae), tak i muškátový květ (Macis, Arillus myristicae). Zmínku o muškátovém květu nalezneme v „Rostlináři“ Richarda Banckes, vydaného v Londýně roku 1525. Uvádí se v něm toto: „Abys z mozku odčerpal přebytečné šťávy, dobře rozžvýkej muškátový květ, chvíli jej podrž v ústech a jeho páry uvolní šťávy nashromážděné v mozku a odstraní jejich přebytek.“
     Muškátová silice (Oleum macidis, Oleum myristicae) sloužila k přípravě aromatické vody a lihu, posilujících a povzbuzujících žaludečních kapek. Dále se z ní zhotovovaly rozličné masti proti revmatickým bolestem a zánětům svalů.
     Švýcarský lékopis z roku 1971 uváděl muškátový oříšek jako významnou složku aromatického elixíru (Elixir aromaticum), který se těšil velké oblibě. Kromě muškátového oříšku obsahoval alkoholický výtažek ze šafránu, hřebíčku a skořice.
     Dnes se muškátový oříšek a muškátový květ používají hlavně v homeopatii při oslabení vegetativního nervového systému, při kataru střev, revmatismu, dále jako stomachicum, karminativum a chuťové korigens.
     Muškátové oříšky nalezly uplatnění také v potravinářském průmyslu, zejména při výrobě esencí, vánočního pečiva, perníku, likérů. Muškátový olej tvoří důležitou surovinu ve voňavkářství a v kosmetice.