Lékárna Panax

Mrkev obecná

​     Mnohem častěji je mrkev obecná (Daucus carota) z čeledi mrkvovitých (Daucaceae) známá jako chutná a zdravá zelenina než jako léčivá rostlina. Tato dvouletá bylina má přímý až 80 cm vysoký stonek, drobné bílé až narůžovělé květy, výrazný pomerančově zbarvený masitý kořen.
     Antičtí Řekové znali rostlinu zřejmě pod názvem „daukos“ nebo „karoton“.
     Uznávaný polyhistor Plinius píše, že římský císař Tiberius měl tak rád mrkev, že mu ji museli každoročně přivážet do Itálie až z Německa, zejména ze zámku zvaného Gelduba u Rýna, kde prý rostly ty nejlalodnější odrůdy.
     Staří Římané si oblíbili mrkev do té míry, že ji nazývali královnou tabule a opěvovali ji dokonce ve verších. O mrkvi se pochvalně zmiňuje též  známý římský labužník a požitkář Apicius, který  popisuje mrkev jako oblíbenou potravinu.
     Tehdy byla mrkev pokládána za velmi spolehlivé a osvědčené afrodisiakum neboli lék zvyšující sexuální pud.
     Na šlechtění mrkve se s největší vervou vrhli Francouzi, později i Holanďané. Původ názvu chutných kořínků bývá odvozován z arabského „gazar“, z něhož vzniklo starofrancouzské „garroitte“ - později „carotte“, odtud už byl jenom krůček k dnešnímu označení karotka - Daucus carota ssp. sativus
     Význačný učenec novověku Jan Černý ve svém spise Knieha lékarská o mrkvi píše toto: „... a krev činí hustú a hojnú, a tak množí zápal smilný...“  
     Uznávaný renesanční lékař a botanik Petr Ondřej Mathioli uvádí: „Mrkev vařená, hlavně v masové polévce, jest chutným pokrmem, užitečným pro žaludek, žene moč, dává chuť k jídlu, dělá krev hustou a rozhojňuje ji a tím povzbuzuje též žádost tělesnou. Suché semeno mrkve utlučené na prášek a pité ve víně jest dobrým prostředkem proti škytavce a kolikám v břiše; vyhání kámen a čmýru. Proti kamenu vezmi sedací koupel a odvaru z mrkve s listím a semenem ve vodě.“
     Ve starých francouzských, ale i německých kuchařských knihách šestnáctého a následujícího století je soustředěno množství pokrmů připravených z mrkve. Překvapí nás, že za těchto časů se používala na přípravu polévek hlavně nať, z mrkvové šťávy se dělaly krémy a z pražených kořenů se vařilo takzvané „vojenské kafe“. 
     Odnepaměti byla mrkev předmětem různých pověr a rituálů. Například slovanský kmen Krivičů obkládal mrkví pohřební hranici a v Rusku v sedmnáctém století bylo setí mrkve skoro pohanským obřadem.
     Mrkev je obzvlášť bohatá na oranžové barvivo β-karoten. Organické sloučeniny dále reprezentuje pektin, kyselina pantotenová (vitamin B5), biotin (vitamin H), daukarin, kyselina listová (vitamin B9), vitamin B3 (vitamin PP, niacin), riboflavin (vitamin B2), thiamin (vitamin B1), vitamin C, vitamin E. Prokázána byla přítomnost rozličných sacharidů a proteinů.                        
     Anorganické prvky zastupuje vápník, draslík, sodík, mangan, fosfor, síra, zinek.
    V semenech byly identifikovány hlavně siličné látky, a to především α-pinen (9,51% ) a β-pinen (1,64 %), kamfen (0,5 %), sabinen (9,18 %), myrcen (2,06 %), limonen (1,08 %), linalool (0,46 %), geraniol (4,0 %), geranylacetát (4,26 %), daucen (2,90 %), α-cedren (1,85 %) aj.
     V lidové medicíně sloužila syrová mrkev ke zpevnění dásní. Čerstvě nastrouhaná se zevně užívala jako obklad při popáleninách, omrzlinách, na hojení hnisavých ran a jizev a jako osvěžující pleťová maska.
     Dnešní lékařství využívá především kořen - Radix dauci sativi.  V něm obsažený β-karoten, se v lidském organismu přeměňuje biochemickou cestou na vitamin A (nazývaný vitaminem růstu a mládí). Vitamin A je neobyčejně prospěšný pro správnou funkci sliznic a pleti a je nepostradatelný pro správné vidění. Je též předepisován při léčbě zesláblých očí a ostatních očních chorobách.
     Čerstvě vytlačená šťáva (Succus dauci caroti recens expressatus) nebo zahuštěná šťáva (Roob dauci) se užívá vnitřně jako spolehlivý prostředek proti střevním hlístům, zejména proti roupům a škrkavkám u dětí.
     V bývalém Sovětském svazu se z mrkve vyráběly tabletky s názvem Daukarin, které se používaly jako preventivní lék proti srdečnímu infarktu, neboť rozšiřoval věnčité cévy a měl spazmolytické (protikřečové) a zklidňující účinky. Výtažek ze semen býval doporučován při ledvinových kamenech a při výskytu písku v močových cestách.
       Nejnovější výzkumy prokázaly, že mrkev snižuje obsah cholesterolu v krvi, působí příznivě při lupénce (psoriasis), akné, kožních nemocech (vliv β-karotenu, resp. vitaminu A), revmatismu a artritidě, proti vypadávání vlasů (biotin), proti lámání nehtů,  má též antioxidační účinky proti rakovinnému bujení.
     Látky obsažené v mrkvi snižují vysoký krevní tlak a působí pozitivně na krevní cirkulaci. Příznivě ovlivňují celkový metabolismus organismu.
     Mrkvové semeno (Semen dauci) má kořeněnou vůni, chutná hořce a silně aromaticky. Slouží jako mírné diuretikum, tj. prostředek s močopudnými vlastnostmi.