Lékárna Panax

Morušovník bílý

​     Rod Morus zahrnuje celou řadu druhů, které se vyskytují kromě Evropy zejména v jihozápadní Asii, tropické Africe, Severní a Jižní Americe.
     Patří mezi ně především: M. acidosa, M. boninensis,  M. mesozygia (jižní a centrální Afrika), M. microphylla (jih centrální Severní Ameriky: Texas, Mexiko), M. rubra (východní Severní Amerika).
     Ve východní a jižní Asie rostou následující druhy: M. australis, M. atropurpurea, M. bombycis, M. cathayana, M. indica,  M. japonica,  M. kagayamae (Japonsko), M. laevigata (syn.:M. alba var. laevigata, M. macroura), M. latifolia, M. liboensis, M. mongolica (M. alba var. mongolica), M. multicaulis, M. nigra, M. notabilis, M. rotundiloba,  M. serrata (M. alba var. serrata), M. tillaefolia, M. trilobata (M. australis var. trilobata), M. wittiorum.
     V karpatské oblasti se již dlouho pěstuje morušovník trnavský (Morus trnaviensis Dom.), což je patrně kříženec morušovníku černého a červeného.
     Nejznámějším druhem je morušovník bílý - Morus alba - (synonyma: M. nervosa Del. ex Spach., M. morettiana Jacq. ex Burr., M. tatarica L., M. pumila Balb., M. multicaulis Perr., M. serrata Wall.) z čeledi morušovitých (Moraceae).
     Tento strom dosahuje za příznivých růstových podmínek výše až 20 metrů. Vyznačuje se šedohnědým kmenem a větvemi, střídavými,  eliptickými, celistvými  až okrouhle vejčitými listy.
     Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v jehnědách. Samčí květy mají volné okvětí a čtyři tyčinky, samičí volné a lysé okvětní lístky. Svrchní semeník nese lysou bliznu. Plodem je nažka obalená zdužnatělým okvětím, takže celé plodenství vytváří nepravý plod (tzv. moruše),  který je zelenkavě bílý až bílý.
     Výše uvedený druh je importovaný z Asie; zřejmě z Koreje a Číny. V původní vlasti se pěstoval pro listy, jimiž se krmily larvy bource morušového (Bombyx mori). Z jeho zámotků byla získávána vlákna pro výrobu hedvábí.
     Rodové pojmenování  pochází z latinského slova „morus“, které je odvozeno z řeckého výrazu „meros“ = díl, částka – vztahující se ke složeným plodům.
     Druhové latinské označení „alba“ = bílá - souvisí s barvou plodů.
     Morušovníku bílému je velmi podobný morušovník černý (Morus nigra), jenž se od předchozího liší zejména barvou zralých plodů.
     Původně pochází z oblasti Malé Asie. Ve starověku se hojně pěstoval v okolí Středozemního moře. Jeho plody se totiž používaly k léčení rozmanitých nemocí. Připisovaly se jim dobré trávicí, narkotické a antitoxické vlastnosti.  Sloužily též k barvení vín.
     Dlouhou tradici má morušovník bílý v čínské lidové medicíně, kde je uváděn jako sāng (sang), synonyma: jiāsāng (t´ia-sang), jīngsāng (t´ing-sang), sāngshènshù (sang-šen-šu).
     Plody - sāngshèn (sang-šen) - resp. šťáva z plodů měla protizánětlivé, antivirové, adstringentní (svíravé), baktericidní, fungicidní, diuretické (močopudné), tonizující (povzbuzující), expektorační (uvolňování hlenů), laxativní (projímavé), sedativní (zklidňující), vermicidní (proti hlístům) účinky. Dále mírnila kašel, astma, bronchitidu, léčila afty, kachexii (celková
sešlost), dyspepsii (porucha trávení), edémy, epilepsii, hypertenzi (vysoký krevní tlak), hyperglykémii (zvýšený cukr v krvi), nespavost,  melancholii, záněty žaludku, tumory (nádory), vertigo (závrať), následky hadího uštknutí, snižovala vysokou horečku, odstraňovala bolesti hlavy.
     Kůra kořenů - sāngbáipí (sang-paj-pchi) – a větvičky - sāngzhī (sang-č´) - působila projímavě, proti střevním parazitům, svíravě. V Japonsku je tato rostlinná část uváděna pod jménem „sohakuhi“. Zde slouží dodnes jako oblíbený medikament, působící diureticky, expektoračně a antiflogisticky (protizánětlivě). Dále se užívá při zvracení krve, záduše, otocích, poruchách močení, hypertenzi. Tvoří nedílnou součást čajů na podporu vylučování (ledviny) a lymfatického systému.
     Listy - sāngyè (sang-jie) - mírnily horečku a migrénu, léčily otoky dolních končetin, záněty očí, měly diaforetické (potopudné) a změkčující vlastnosti. Snižovaly též krevní cukr, a proto se doporučovaly při cukrovce a při onemocnění slinivky břišní (pankreas). Ve formě odvaru se používaly jako kloktadlo při zánětu hrdla.       
     Denní dávka (kůra nebo list) činila 6 až 12 g. V podobě odvaru se předepisovala  2 x denně na lačno.
     Zralé čerstvé plody (Fructus mori) obsahují ve 100 g 1,5 g proteinů, 0,49 g tuků a 8,3 g sacharidů. Dále jsou zastoupeny minerály: vápník (80 mg), fosfor (40 mg), železo (1,9 mg). Z vitaminů vitamin A (174 mg), niacin (0,8 mg), vitamin C (13 mg), D, B1 (thiamin), B2 (riboflavin), kyselina listová.
     Jako průvodní sloučeniny byly nalezeny  pektiny, barviva (anthokyany), organické kyseliny (chlorogenová, fumarová). Identifikován byl i stilbenový
derivát resveratrol.
     Bazické látky zastupují následující alkaloidy: 4-O-α-d-galactopyranosyl-calystegin B2, 3β,6β-dihydroxynortropan, 2α, 3β-dihydroxynortropan, 2β, 3β-dihydroxy-nortropan, 2α, 3β, 6exotrihydroxynortropan, 2α, 3β, 4α-trihydroxynortropane, 3β, 6exo-dihydroxy-nortropan, nor-ψ-tropin.
       Plody představují zásobárnu neobvyklých aminokyselin jako například:  (3R)-3-hydroxy-12-{(1S, 4S)-4-[(1S)-1-hydroxyethyl]-pyrrolidin-1-yl}-dodekanová kyselina-3-O-β-D-glucopyranosid, (3R)-3-hydroxy-12-{(1S, 4S)-4-[(1S)-1-hydroxyethyl]-pyrrolidin-1-yl}-dodekanová kyselina, (3R)-3-hydroxy-12-[(1R, 4R, 5S)-4-hydroxy-5-methyl-piperidin-1-yl]-dodekanová kyselina -3-O-β-D-glucopyranosid, (3R)-3-hydroxy-12-[(1R, 4R, 5S)-4-hydroxy-5-methyl-piperidin-1-yl]-dodekanová kyselina, (3R)-3-hydroxy-12-[(1R, 4R, 5S)-4-hydroxy-5-hydroxymethyl-piperidin-1-yl]-dodekanová kyselina-3-O-β-D-glucopyranosid a (3R)-3-hydroxy-12-[(1R, 4S, 5S)-4-hydroxy-5-methyl-piperidin-1-yl]-dodekanová kyselina.
     Kůra kořene (Cortex radicis mori albae) – je bohatá na kuwanony (A-L) a kuwaganony, sanggenony (A-P), mulberrofurany (C, G a F), flavonoidy (kemferol, kvercetin). Ze skupiny 2-arylbenzofuranů byl získán albanol A, izolovaný též z rostliny Broussonetia papyrifera.
     Reprezentantem alkaloidů je moranolin (piperidinový derivát) a (2R,3R,4R)-2-hydroxymethyl-3,4-dihydroxypyrrolidin-N-propionamid.
     Z kůry byl izolován urs-12-en-3b-yl-acetát nazvaný albanylacetát a lup-20(29)-en-3a-ol-28-ová kyselina neboli albalupenová kyselina.
      V listech (Folium mori albae) se nachází ve 100 g přibližně 23 g různých proteinů. Dále byly identifikovány sacharidy, polyfenoly (kresoly, guajakol), steroly (β-sitosterol) a ekdysteroidy (β-ekdyson neboli β-ekdysteron) a inokosteron), triterpeny, vitaminy, kyselina listová a folinová, minerály (hořčík, vápník, fosfor, železo, hliník, křemík), barviva (chlorofyl, xantofyl), karotenoidy, organické kyseliny (kyselina vinná, jantarová, jablečná, octovou, propionová, máselná).          
     Z flavonoidních látek byly nalezeny kemferol-3-O-β-D-glucopyranosid (astragalin), kemferol-3-O-(6"-O-acetyl)-β-D-glucopyranosid, kvercetin-3-O-(6"-O-acetyl)-β-D-glucopyranosid, kvercetin-3-O-β-D-glucopyranosid, kemferol-3-O-α-L-rhamnopyranosyl-(1→6)-β-D-glucopyranosid, kvercetin-3-O-α-L-rhamnopyranosyl-(1→6)-β-D-glucopyranosid (rutin), kvercetin-3-O-β-D-glucopyranosyl-(1→6)-β-D-glucopyranosid, kvercetin-3,7-di-O-β-D-glucopyranosid, kvercetin-3(6-malonylglukosid), kvercetin, moracetin, umbeliferon, skopolin, taxifolin, trigonellin.
     Volné aminokyseliny reprezentuje fenylalanin, leucin, valin, tyrosin, prolin, alanin, glycin, serin, arginin, cystin, threonin, sarkosin, pipekolová kyselina a 5-hydroxy pipekolová kyselina, kyselina asparagová. Je zajímavé, že byl zjištěn poměrně vysoký obsah  γ-aminomáselné kyseliny (GABA).    
     V morušových listech (i kůra kořenů) byl objeven v relativně vysokém množství iminosacharid 1-deoxynojirimycin (syn.: DNJ, DNM, 1,5-deoxy-1,5-imino-D-glucitol, 1,5-deoxy-1,5-imino-D-mannitol).      
     Destilací s vodní parou byly separovány následující sloučeniny: n-butanol, methyl-ethyl acetaldehyd, n-butylaldehyd, isobutylaldehyd, valeraldehyd, hexaldehyd, α-, β-hexenal, aceton, methyl-ethyl keton, methyl-hexyl keton, butylamin. Silice nejvíce zastupuje citral, linalylacetát, linalol, terpinylacetát a hexenol.
     Dřevní hmota obsahuje především morin, dihydromorin, maclurin, dihydrokaempferol, 2,4,4',6-tetra-hydroxybenzophenon a zhruba 2 % hydroxyresveratrolu.
     Semena poskytují kvalitní mastný olej (33–38 %), jehož základ tvoří kyselina linoleinová, stearová, olejová, myristiková, palmitová a arachidová.
     K hlavním obsahovým látkám květů patří barviva, sacharidy, silice, stilbeny. 
     Některé výše zmíněné sloučeniny vykazují velmi pozoruhodné   farmakologické působení:
     Kvercetin-3(6-malonylglukosid), nalezený v listech, označovaný jako Q3MG, má antisklerotické účinky.
     Flavonoidní látky se podílejí na  antioxidačních účincích.
     Albanol A vyizolovaný z kůry kořenů se ukázal být velmi účinný u některých druhů leukémie. Tato látka je inhibitorem enzymu aromatázy.
     Protirakovinné účinky byly prokázány i u flavonoidu morusinu. 
     Mulberrofurany C, G a F účinkují hypotenzivně, kuwanon G a H (C, D) příznivě ovlivňují krevní tlak, kuwaganon G je antimikrobiálně účinný, kuwanon E se ukázal být jako potencionální inhibitor testosteron 5α-reduktázy.    
     Kyselina γ-aminomáselná (GABA) zamezuje vzniku Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.
     Obsahové látky listů příznivě ovlivňují průběh léčby u cerebrální ischemie.
     Extrakt z listů testovaný na myších působil anxiolyticky (proti úzkosti) podobně jako je tomu u diazepamu. Měl též výraznou antiulcerózní aktivitu (proti žaludečním vředům).
     Japonští výzkumníci potvrdili antioxidační účinek extraktu z morušových listů na LDL-cholesterol (low-density-lipoprotein, „špatný cholesterol“ - hlavní faktor, který se  podílí na vzniku arteriosklerotických plátů). Zjistili, že za tento protektivní efekt odpovídá zejména isokvercitrin a astragalin.
     Od nepaměti se v čínském lidovém léčitelství používají listy při hyperglykémii (vysoká hladina krevního cukru v krvi).
     Tohoto poznatku využili japonští vědci, kteří testovali v randomizované studii dvě skupiny. První dostávala 3 x denně dvě kapsle po 500 mg sušených upráškovaných listů, tj. celkem 3 g denně. Druhé skupině byl podáván syntetický lék glibenclamid (lék typu sulfonylmočoviny).
     Ukázalo se, že u lidí, kteří užívali morušové listy, došlo k signifikantnímu snížení hladiny krevního cukru, celkového cholesterolu, LDL-cholesterolu a triglyceridů.
     Počátkem roku 1960 se staly středem vědeckého zájmu iminosacharidy, hlavně 1-deoxynojirimycin a nojirimycin. Později se imino analogy sacharidů staly předlohou pro terapeuticky využívaná léčiva.
     1-Deoxynojirimycin se řadí mezi inhibitory enzymu α-glukosidázy. Snižuje hladinu krevního cukru, má antivirové účinky, zlepšuje metabolismus kůže a čistí kůži.  
     Iminosacharidy významně ovlivňují činnost rozličných enzymů, například glykosidáz (diabetes), glykosyltransferáz (virové choroby), glykogenfosforyláz (psoriasis = lupénka), metaloproteináz (cystická fibróza) a enzymů ovlivňující nukleotidy (novotvary).         
     Za zmínku stojí uvést, že i v homeopatii se aplikují přípravky zhotovené z rostlinných částí morušovníku bílého. Mají podobnou  indikaci jako   v alopatické medicíně.
     Lidové léčitelství dnes nejčastěji z rostlinných částí využívá listy, a to na přípravu odvaru: Přibližně 5 g usušených listů na šálek vody se vaří tři minuty. Denně se doporučuje pít vlažný nápoj v objemu 2 až 3 šálků. Někdy se užívá 3 až 6 g usušeného prášku denně; nejlépe je-li smíchaný s medem.
     V současné době i nadále probíhá intenzivní výzkum této nevšední rostliny, který jistě přinese mnoho nových a zajímavých vědeckých poznatků. 
       .