Lékárna Panax

Maliník obecný

​    Historické záznamy o maliníku obecném (Rubus idaeus) se různí. Významný starověký lékař Pedanius Dioscorides z Anazarby uvádí ve svém rozsáhlém díle bylinu s názvem batos odaios, která tehdy hojně rostla na krétské hoře Idě. Avšak dodnes nebylo jednoznačně potvrzeno, zda měl tento autor na mysli právě maliník. Rostlinu popsal teprve až Theophrastus, a to pod označením batos orthofyés. 
     O rozšíření maliníku se ve středověku zasloužili mniši, kteří jej zprvu pěstovali na klášterních pozemcích. Odtud postupně pronikl na vesnické zahrádky, kde velmi brzo zdomácněl.
     Kdysi byl maliník opředen mnoha pověrami. Jedna z nich uvádí zaručený návod jak vyléčit kýlu. Před východem slunce v pátek se vykope maliníkový kořen, shrne se hlína ze tří špalků, kořen se rozstrouhá, smísí se s hlínou a touto směsí se dotyčný třikrát denně nakuřuje. Po každé proceduře se vezme hlína z jiného špalku. Vzniklý popel se poté zakope na pozemek, na který nedopadají sluneční paprsky a přitom se odříkává určitá modlitba. Na uvedené místo se plivne a udělají se nad ním tři kříže.
     K oblíbeným léčivým přípravkům patřil maliníkový sirup, který například předepisoval již v 15. století uznávaný lékař Valerius Cordus.
     Blahodárné účinky maliníku vychvaluje známý Herbář Petra Ondřeje Mathioliho takto: „Utlučené zelené malinové listí a přikládané na horká játra a žaludek zahání horkost. Stejný účinek má také pálená voda; přikládání šátku na dvé složeného a v ní močeného na palčivá místa přepodivně účinkuje, jak bylo vyzkoušeno. Stejný lék, smíchaný s vínem a olejem a přiložený na uštknutí hadí, odpírá jedu.“
     V minulosti se silný odvar z listů podával ženám při předčasném porodu. Dále léčil hemoroidy, hnisající oči, vředy, závratě.
     Je zajímavé, že v ruské lidové medicíně se od nepaměti z usušených malin připravuje pro děti pochutinový nápoj, jenž působí hlavně proti nachlazení, chřipce a angíně.
     Dnešní lékařství využívá maliníkový list (Folium rubi idaei) pro vysoký obsah tříslovin, organických kyselin a rozmanitých sacharidů. Zpracovaný na nálev nebo odvar (2 polévkové lžíce na ½ l vroucí vody) příznivě ovlivňuje celkovou látkovou výměnu, upravuje zažívání, zlepšuje vylučování žluče. Vykazuje též protiprůjmové a mírně močopudné účinky.
     Ve formě kloktadla napomáhá léčit rozličné záněty dutiny ústní a krku. Obklady, koupele, lázně zase slouží jako podpůrný prostředek při některých kožních chorobách. 
 
(publikováno v časopise Spirit 3/93)