Lékárna Panax

Koukol polní

​     Z oblasti východního Středozemí se na naše území dostal s obilnými kulturami jako jejich doprovodný plevel koukol polní (Agrostemma githago, syn. Githago segetum, Lychnis  githago) z čeledi silenkovitých (Silenaceae).
     K charakteristickým znakům této jednoleté, 0,3 až 1 m vysoké byliny patří plstnatá, přímá, v horní části chudě větvená lodyha se vstřícnými, vzrostlými, čárkovitými listy. Přibližně od června do srpna se objevují kalně purpurové až špinavě fialové květy. Plodem je jednopouzdrá tobolka, která skrývá značný počet černých, ledvinovitých , bradavičnatých semen.
     Lidová slovesnost pojmenovala koukol rozličnými názvy jako burian, černucha žitná, černý kmín falešný, knotovka, konkol, pšeničník, tetřice aj.
     Latinské rodové jméno vzniklo sloučením dvou řeckých slov agros = pole a stemma = věnec. Kvetoucí koukol totiž velmi často lemoval jednotvárné obilné lány. Květiny s oblibou používaly venkovské děti ke zhotovování zdobných věnečků.
     Druhový botanický termín odvozuje Plinius od kmene gith, tj. černé semeno, černý kmín a od latinského slova agere = vésti, podle podobnosti koukolových semen se semeny černuchy seté (Nigella sativa) a příbuzných druhů, které taktéž zaplevelují pole s obilím.
     Koukol patří mezi nebezpečné jedovaté rostliny, neboť obsahuje velice toxické triterpenické saponiny, z nichž githagin je nejvíce zastoupen především v semenech (až 7 %).
     V minulosti, kdy neexistovaly čističky obilí, docházelo po požití semleté mouky k otravám, jež mnohdy končily smrtí. Intoxikace také nastala po vypití křovinného odvaru připraveného z obilí. Je zajímavé, že ani po upražení neztratilo semeno koukolu svoji jedovatost.
     Na rozdíl od ostatních rostlinných saponinů se koukolové saponiny dobře vstřebávají ze zažívacího traktu. Vyvolávají obzvláště místní podráždění. Po dokonalé absorpci vznikají nápadné příznaky otravy, a to slinění, bolesti břicha, zvracení, průjmy, křeče, neklid, někdy až delirium. Smrt nastupuje poměrně rychle. Postižený umírá v důsledku zástavy dechu.
     Na koukolové saponiny reagují mnohem citlivěji různá zvířata, například pes, kůň, vepř, tele, koza, ovce, králík, drůbež.
     Kdysi se semena používala v lidovém léčitelství jako močopudný lék a prostředek proti střevním parazitům a různým chorobám kůže.
     Zralá semena slouží v homeopatii při léčbě žaludečního kataru, řezavky a ochrnutí.
     S koukolem jsou spojena rozličná přísloví. Jedno z nich praví: „Všude koukol mezi pšenicí“. Toto úsloví lze najít již v bibli, což je dokladem prastarého rozšíření této nevšední byliny. Výše uvedený citát má i přenesený význam, neboť výstižně vyjadřuje odvěkou pravdu, že mezi dobrými lidmi se vždy vyskytují i lidé zlí.