Lékárna Panax

Kosatec bledý

     Čeleď kosatcovitých (Iridaceae) zahrnuje celou řadu kosatců, avšak jen tři druhy jsou významné jako léčivé rostliny. Jedná se o bledofialově zbarvený kosatec bledý (Iris pallida), modrofialový kosatec německý (Iris germania) a bělavý až bleděmodrý kosatec florentský (Iris florentina).
     Odborný rodový název má zajímavou historii. Je odvozen od okřídlené Iris, řecké bohyně duhy. Není divu, že podivuhodná stavba květu lidem v minulosti vzdáleně připomínala tento neobvyklý přírodní jev.
     Již staří Římané získávali z kosatce „irisový olej“ (Oleum Irinum), který pracovávali na různé voňavky, vonné masti, ústní vody, kloktadla. Samotná silice nalezla uplatnění v kosmetice, neboť čistila obličejovou pokožku, odstraňovala skvrny a pihy na tváři.
     Pro léčivé účinky byl kosatec od pradávna využíván při léčbě rozličných nemocí. Dokládají to zápisy z tehdejších dobových odborných knih. V jedné z nich se uvádí: „Kosatcový kořen na kusy rozkrájený a vařený v dobrém bílém víně a po několik dnů ráno teplý požívaný, otvírá zástavu ženskou, žene moč, drobí kámen, mírní bolest břicha, křeče, zimu a třesení při zimnicích, odstraňuje zácpu, zvláště kde jsou hrubé a husté vlhkosti, vyčišťuje žloutenku potem, ničí hlísty a červy v břiše a dává pokojný spánek.“
     O několik řádek níže čteme: „Při bolestech kyčelních může se dávati vnitřně v klystéru polévka nebo jícha, v níž byl uvařen kosatcový kořen.“
     Kromě toho se kosatec podával při vodnatelnosti, bolestech hlavy, chorobách ledvin, sleziny, kloubů. Tenkrát panoval názor, že žvýkání jeho kořene usnadňuje prořezávání zubů především u malých dětí.
     Během doby však sláva rostliny značně poklesla. Dnes se používá hlavně odvar (jedna kávová lžička usušených kořenů na šálek vody, tekutinu pít 3 x denně) při katarech horních cest dýchacích, průjmech, hemeroidech, kolikách, migréně, žlučníkových obtížích.
     Oddenky (Rhizoma iridis) tříletých až čtyřletých bylin vykopáváme buď na jaře (březen), anebo na podzim (říjen).
     Nejprve se zbaví nadzemních částí, důkladně operou čistou vodou , načež se opatrně oloupou. Vlastní sušení probíhá v tenké vrstvě v dobře větratelné místnosti. Někdy se kořeny navlékají na tenký drát nebo provázek a suší se volně v průvanu. Sušíme-li je uměle, tj. v sušárně, neměla by teplota přesáhnout hodnotu 35 oC.
     Správné sušení má zásadní význam pro kvalitu rostlinného materiálu. Ovlivňuje zejména složité enzymatické pochody, které způsobují, že oddenky ztrácejí nepříjemný zápach a dostávají zvláštní jemnou vůni, připomínající čerstvě natrhané fialky.