Lékárna Panax

Konopí seté a hašišismus

​     K nejrozšířenějším známým rostlinám s omamnými účinky se řadí konopí seté (Cannabis sativa), resp. jeho indická odrůda (Cannabis sativa var. indica), z čeledi konopovitých (Cannabaceae).
     Jeho rodové latinské má původ patrně v íránském slově kanab nebo v arabském kaneb. Druhový botanický název sativus =  setý.
     Jedná se o jednoletou 3 až 5 m vysokou, statnou bylinu, vyznačující se vzpřímenou lodyhou, dlanitě střídavými, pěti až devítičetnými listy. Konopí je rostlina dvoudomá, to znamená, že vytváří buď samičí nebo samčí květy.
     Samčí rostliny jsou slabší a světlejší, mají květy ve vrcholičnatých latách vyrůstajících v úžlabí horních listů
     Samičí exempláře jsou statnější, temněji zelené, mají v úžlabí horních listů stopkaté svazečky květů, jejichž květenství tvoří drobné husté klásky.
     Samičí kvetoucí nať bývá označována jako hašiš. Avšak termín hašiš v užším smyslu slova je nahnědlá až načernalá ztuhlá pryskyřice získaná ze žlázek na spodní straně listů. Vyznačuje se typickým pronikavým zápachem. Naproti tomu výrazem marihuana se myslí usušené listy a vrcholky kvetoucích rostlin. Je pro ni charakteristická kořeněná až nasládlá vůně; chutná aromaticky hořce.
     Pojmenování hašiš je odvozeno od radikální muslimské sekty Assainů, která byla založena ve 12. století. Arabské substantivum hašíšijúní znamená vyznavači hašiše. Od toho pochází hašišin, osoba oddaná hašiši.
     Příslušníci výše uvedené církve neblaze prosluli zejména vraždami a terorem. Není proto divu, že anglické assasin se překládá jako úkladný, krutý vrah, který bez jakékoliv příčiny vraždí, popř. mrzačí sám sebe.
     Slovní základ marihuana lze nalézt v indiánském malihua, tj. člověk závislí na této droze, nebo ve spojení španělských slov Maria a Don Juan, popř. v portugalském mariguango = jedovatý.
     Pojmy hašiš a marihuana se často směšují a užívá se souborný název kanabis.
     Konopí znají lidé více než pět tisíc let. Dokládají to například rozmanité báje. Jedna staroindická legenda se zmiňuje o „elixíru nesmrtelnosti“, který kdysi připravili dva démoni, a to déva a ašuva, podle pokynů velkého boha Višnu. Pomocí hory, jež nesla na zádech obrovská želva, se jim podařilo změnit vodu v oceánu v lahodný nektar. Do tohoto průzračného nápoje spadlo několik Višnuových vlasů a ty pak byly unášeny proudem do zázračného údolí, kde se proměnily ve zvláštní rostlinu, obdařenou mocí rozesmát i toho nejsmutnějšího člověka na světě.
     „Rostlinopis“, který napsal před téměř 2 300 lety slovutný učenec Theophrastus, uvádí také několik rostlin s narkotickými účinky a je názorným průvodcem lékařské praxe tehdejších časů. Tento vzdělanec podal jako jeden z prvních přesný popis kanabis, jenž nazval dendromolache.
     Z dob starých Řeků se dozvídáme o hlučných poživačích této drogy, neboť slovo kannabos znamená hluk a označuje opojení provázené hlukem. Tito konzumenti nazývali konopí „pramenem štěstí“ a „budičem smíchu“.
     Hérodotos (485-425 př.n.l.) ve svém díle píše o tom, že dávní Skythové a Thrákové užívali konopná semena, aby se uvedli do stavu extáze.
     Demokritos (cca 460 př.n.l.) znal bylinu jako potamagnis. Tvrdil, že když se pije ve víně s myrhou, vede k přeludům. Podobné nápoje připravovali též Asyřané a Germáni. U těchto národů mělo konopí označení kunubu nebo kunabu a lanapas.     
     Claudius Galenus, lékař císaře Marca Aurelia (2.stol.n.l.), považoval kanabis za velice užitečný lék.
     Opačného názoru byl Ibn Baithar, který již před několika staletími varoval, že hašiš ve velkých dávkách vede k deliriu a návyk na tuto drogu vyvolává otupělost.
     Marco Polo ve svém cestopise vypráví o tom, že Hasan ibn Sabah získával věrné spojence právě díky hašiši.
     Konopí mělo své místo také v čarodějnictví. Především v Evropě se zpracovávalo ve středověku do mastí, které měly usnadnit čarodějnicím
přístup na sabat. Jeden z takových předpisů se zachoval a zní: Je třeba vzít sto gramů lidského tuku, pět gramů hašiše, hrst konopných květů, hrst květů vlčího máku, špetku prášku z čemeřicového kořene, špetku rozdrcených slunečnicových jader, to všechno vařit dvě hodiny ve vodě v dobře uzavřeném hrnci. Večer se tímto lektvarem potíralo na určitých místech tělo, aby se pak člověk mohl ve spánku zúčastnit pravého čarodějnického reje.
     V Mexiku se smotek tabákových listů naplněný marihuanou nebo jiným omamným jedem předával během obřadního shromáždění od úst k ústům. Vzývání božských sil se potom provádělo pod vlivem halucinačních stavů vyvolaných kolektivně vdechovaným kouřem.
     Je zajímavé, že koncem 14. století se zneužívání hašiše v Arábii natolik rozmohlo, že emír Saudon SheiKhouni rozkázal zničit veškeré kultury konopí. Současně vsadil do vězení všechny poživače hašiše.
      V minulosti byla nať konopí indického (Summitas cannabis, Herba cannabis indicae) v hojné míře předepisována při záduše, nespavosti, neuralgiích, migréně, poruchách zažívání. Dřívější lékárny zhotovovaly rozličné přípravky s obsahem konopí jako Pastilli cannabis indicae, Cannabinum purum. Proti lehké nespavosti se podával Cannabinum tannicum, jako uspávající prostředek pro děti sloužil tekutý vodný výtažek – Extractum cannabis indicae aquosum fluidum. Lihový extrakt (Tinctura cannabis, Tinctura cannabis indicae) léčil dnu, revmatismus, tzv. tanec svatého Víta, tetanus, otravu strychninem. Dokonce odstraňoval „kuří oka“, neboť přítomná pryskyřice působila leptavě.
     Roku 1811 zavedl Samuel Hahnemann konopí do homeopatické praxe. O čtyřicet jedna let později se objevují v německém lékopise dva články, a to Extractum a Tinctura cannabis indicae, které se zde udržely téměř sto let. Oba preparáty měly mírně močopudné a výrazně zklidňující účinky. Prosadily se též při léčbě kapavky.
     Do roku 1950 byl ve Švédsku používán kanabis pro lékařské účely jako sedativní lék při černém kašli. Indický hašiš nalezl naposled uplatnění v Homeopatickém lékopise USA z roku 1954.
     Dnes patří konopí k hlavním a hromadně zneužívaným omamným látkám. Podle stupně kvality se rozlišuje na několik skupin. Například bhang, bheng je směs na kouření získaná z odřezaných vrcholů nekultivovaných rostlin. Jednotlivé části rostliny se suší a pak se kouří. Tuto formu znají zejména Indové a též obyvatelé zemí Přední Asie a severní Afriky. V Alžírsku nese název kif, v Turecku habak.
     Obdobou bhangu je ganja, gunjah, ganjah. Sběr se získává ze speciálně kultivovaných samičích rostlin. Výhonky se užívají nejen na výrobu směsí pro kouření, ale přidávají se do různých nápojů a cukrovinek. Dále se mísí s máslem, popř. se vaří v mléku.
     Za nejlepší bývá považována samotná neředěná živice neboli charas, churus, chur, což je hmota získaná z těch nejjemnějších samičích jedinců. Jde tedy o nejkvalitnější hašiš. Z této pryskyřice se připravují rozmanité kuličky, destičky, ale i pálenky.
     Pro hašiš existují další výrazy jako moneka, molak, esrar, mad-joun, majun, siddhi, guaza aj.
     Mezi narkomany a překupníky drog byly pro hašiš vytvořeny zvláštní slangové termíny. Namátkou možno vzpomenout: Černý Afgánec a Hitler (silné druhy hašiše), Koňský Afgánec, Nepálec, Turek, Červený Libanonec, Hask, Gipsy apod.
     Neméně bohatými přídomky se může pochlubit i marihuana. K těm nejběžnějším tvarům patří: Acapulco Gold (silný druh marihuany), Brown (marihuana střední kvality), Hay, Hemo, Grass, Lady Mary Jane, Maconha, Canape, Dagga, Dawamesc, Hampa, Pot, Splim, Tea, Weed, Weed Tea, Sweet Lucy aj.
     Největší „rozkvět“ zaznamenala marihuana ve Spojených státech po druhé světové válce. Tenkrát se poprvé objevily marihuanové cigarety různé kvality („reefers“), popř. balené cigarety („goints“). Záhy pronikly z USA na území Evropy.
     Velmi žádané byly také tzv. „Budhovy hůlky“. Šlo vlastně o listy a květní vrcholky konopí zformované do 8 cm tyčinek, hmotnosti přibližně 2 g.
     Kromě cigaret se z marihuany zhotovují alkoholické nápoje s přísadou pepře, sušených růžových květů, makových, okurkových a melounových semen, kardamonu, mandlí, cukru a mléka.
     K oblíbené pochoutce v Indii náleží sladké hašišové zákusky, zvané „majoom“. Mimo hašiš obsahují opium, melounová a anýzová semena, durmanové listy, hřebíček, mastix, kmín, kardamon a cukr.
     V Sýrii jsou zase velice populární bonbóny plněné hašišem. Zde se hašiš též kouří s opiem a se semeny durmanu a blínu.
     Návyk používat hašiš je značně rozšířený především v Orientě mezi mohamedány, který jim tak nahrazuje koránem zapovězené opojení z pití alkoholu.
     Na nebezpečí zneužívání kanabis upozornila již v roce 1894 Komise pro drogy z indického konopí. Po důkladném šetření vydala zprávu, v níž se praví, že marihuana vyhání své oběti ze společnosti, vnucuje jim násilí, mnohdy též vraždu. Marihuana může snadno změnit šťastný život v nesnesitelné peklo.
     Zároveň komise konstatovala, že mírné užívání této drogy prakticky nevede k negativním následkům. S tím lze jen do jisté míry souhlasit. Ve většině případů je však skutečnost jiná. Není nic neobvyklého, že i po krátkém užívání narkomani marihuaně stejně nakonec propadnou.
     První vědecký výzkum konopí provedl Sylvestre de Sacy, Rouyer a Desgenettes při Napoleonově tažení do Egypta. Na jejich práce navázali Virey a Lamarck, kteří analyzovali v laboratoři vzorky přivezené z Východu.
     Důkladným chemickým průzkumem se zjistilo, že konopí obsahuje více než 300 sloučenin. Největší pozornost byla věnována hlavně pryskyřici, neboť ta je zodpovědná za narkotický účinek. Postupně došlo k izolaci jednotlivých složek. Ty nejdůležitější zastupuje kanabidiol, kyselina kanabidiolová, kyselina kanabigerolová, kanabigerol, delta9-tetrahydrokanabinol.
     Ukázalo se, že první čtyři uvedené sloučeniny vykazují poměrně silné antibiotické účinky. Naproti tomu posledně jmenovaná látka působí omamně a analgeticky (tj. potlačuje vnímání bolesti).
     Současně s chemickým rozborem probíhalo i podrobné farmakologické hodnocení. Vědecké studie potvrdily, že kanabis působí téměř výlučně na centrální nervovou soustavu, zejména na mozkovou kůru. Účinky jsou různé a projevují se podle individuálního fyzického a psychického založení člověka.
     Malé dávky způsobují euforii a opojení, jež je podobné alkoholovému obluzení, dále duševní uvolnění, zvýšení sebedůvěry, později celkové zklidnění. Dostavuje se příjemné snění, dobrá nálada, bezdůvodná veselost, všeobecná radost, hlasitý smích, mnohomluvnost a blažené rozpoložení. Nastává zvýšená citlivost vůči sluchovým vjemům. Roste chuť na jídlo, přičemž všední pokrm nabývá neobvyklých chuťových vlastností.
     Ve vyšších dávkách nastupují halucinace spojené s poruchami smyslového vnímání. Objevují se změny prostorového a časového odhadu. Obraz světa je chaotický, spojitosti se rozpadají. Jakmile přestane omamná látka působit, vzniká u postiženého kocovina, doprovázená úpornými bolestmi hlavy.
     Dlouhodobé užívání vede k poklesu tělesné a duševní výkonnosti. To se projeví otupělostí, poruchami myšlení, celkovým chátráním osobnosti. Intoxikovaný jedinec postupně upadá do lhostejnosti ke svému okolí. Zároveň se u takového člověka mění povahové rysy. Bývá cyničtější, zlostnější a agresivnější. Trpí třesy, pocity pronásledování, strachu, úzkosti, hrůzy, paniky a neklidu. Snižuje se u něho odolnost proti infekcím. Běžné jsou též sexuální defekty.
     V nedávné době se vyskytly zprávy o tom, že samotný delta9-tetrahydrokanabinol výrazně zasahuje do látkové výměny nukleových kyselin, čímž může vyvolat rakovinotvorné bujení.
     Taktéž kouření marihuany a hašiše není bez následků. Způsobuje hlavně poškození plicní tkáně. U kuřáků je značně snížena vitální kapacita plic, vzrůstá riziko rakoviny plic. Zrychluje se srdeční činnost, stoupá krevní tlak.
     Následkem kouření dochází u žen k poruchám menstruačního cyklu, vynechávání ovulace, sterilitě. Oproti ostatním ženám byl u nich prokázán v průběhu těhotenství zvýšený výskyt malformací (znetvoření) plodu.
     Marihuana u mužů snižuje hladinu hormonu testosteronu, redukuje množství spermatu a omezuje pohyblivost spermií.
     Hašiš výrazně zasáhl do života mnohých známých osobností. Například Charles Baudelaire stačil utratit za dva roky celé dědictví po svém otci ve výši 75 000 franků, aby si pomocí hašiše vytvářel vlastní snový svět. Pod vlivem drogy napsal mnohé básně jako „Poema na hašiš“ a „Umělé ráje“.
     Tento proslulý básník o účinku hašiše, jako o „dokonalém nástroji ďábla“, tvrdil: „Mozek a organismus, na něž hašiš působí, si uchovává své obvyklé, individuální projevy samozřejmě vystupňované. Člověk nemůže uniknout osudovosti svého tělesného a mravního temperamentu. Hašiš zůstane pro pocity a myšlení člověka zrcadlem, které zveličuje, ale ničí víc než zrcadlem“.
     Účinky hašiše popisuje slavný spisovatel Théophile Gautier takto: „Byl jsem jako houba na širém moři… podle mého soudu trval tento stav asi tři sta let, protože po sobě jdoucí pocity byly tak nespočetné a efemérní, že jakékoli časové upřesnění bylo nemožné. Když záchvat pominul, uvědomil jsem si, že všechno trvalo jenom čtvrt hodiny. Po hašišovém opojení je charakteristické, že vás uchopí a pustí, že vás vynese do nebe a potom vrátí na zem bez jakéhokoli přechodu. Stejně jako šílenství má momenty jasnozřivosti“.
     Francouzský psychiatr doktor Jacques Joseph Moreau de Tours z nemocnice v Bicêtre, autor práce „Hašiš a šílenství“, píše: „… v mírných dávkách způsobuje hašiš obveselování mysli a nutí k neodůvodněnému smíchu. Vezme-li si ale dávky větší, které způsobují blouznění, zmocní se nás nevýslovně blahý pocit, jenž provází všechny duševní výkony. Zdá se, jako by slunce každou myšlenku procházející mozkem osvěcovalo, a každý pohyb těla je pramenem rozkoše. Poživač hašiše se v tomto stavu necítí být šťastným jako labužník nebo jako hladový, který svůj hlad konejší, ani jako chlípník, nýbrž je šťastný jako ten, kdo se dovídá příjemnou zprávu, jako lakomec, který přepočítává své poklady, jako hráč, na kterého se usmálo štěstí, jako ctižádostivý, kterého opájí sláva“.
     Je všeobecně známo, že Delacroix, Daumier a Flaubert na sobě vyzkoušeli účinky hašiše. Zmínění umělci navštěvovali jednou měsíčně pověstný „Club des Haschischine“, který byl založený roku 1844 v elegantním hotelu Pinodan, vystavěném Lauzunem na ostrově Svatého Ludvíka.                                      
     Podle střízlivých odhadů se předpokládá, že v současnosti propadlo hašišismu neboli zneužívání konopí přibližně dvě stě miliónů obyvatel. Někteří autoři dokonce zastávají názor, že kanabis užívá až půl miliardy lidí. Z marihuany většinou tito závislí přecházejí na silnější omamné látky, a to zejména na morfin, heroin a LSD aj. Z toho jasně vyplývá, že hašiš se tudíž může uplatnit jako tzv. „startovací droga“.