Lékárna Panax

​Ananasovník chocholatý

​     Do rostlinné čeledi bromeliovitých (Bromeliaceae) je zařazen ananas neboli ananasovník chocholatý (Ananas comosus, syn. A. sativus).
     Vyznačuje se růžicí zubatě mečovitých listů, dlouhých až 120 cm. Klasovitě uspořádané květenství nese nápadná růžová kvítka. Původní pravlastí ananasu jsou brazilské dešťové pralesy.
     Za uvedení a rozšíření tohoto chutného tropického ovoce do zemědělské kultury vděčíme dávným Mayům. Rostlinu též pěstovali od nepaměti staří Aztékové, a to pod názvem „matzatl“.
     Vědecké označení ananasovníku má základ v portugalské zkomolenině indiánského termínu „nanas“. Dnešní anglické pojmenování pine-apple vzniklo ze španělského termínu pinas, pine-cone (píniová šiška), jenž odráží určitou vzhledovou podobnost s plody pinií.
     První z Evropanů, kdo se seznámil s novou exotickou rostlinou, byl slavný mořeplavec Kryštof Kolumbus. Nevšední plody dostal od Indiánů na karibském ostrově Guadeloupe v roce 1493. Taktéž poznal i jejich léčivé vlastnosti. Zdejší bojovníci dužinu přikládali na rány, aby urychlili proces hojení. Domorodí obyvatelé pili ananasovou šťávu při poruchách trávení a bolestech břicha. Ženám sloužila zase na čištění pleti.
     Jednotlivé části této plodiny poprvé prozkoumal proslulý přírodovědec Charles de l´Ecluse, zvaný Carolus Clusius Atrebas (1526-1609). Ten je pokládán za zakladatele moderní popisné botaniky. V roce 1605 vyšel jeho obsáhlý bylinář, jenž uváděl nejen rostliny léčivé, nýbrž i okrasné, užitkové, domácí i cizokrajné, mimo jiné ananas. Jeho rostlinný materiál však pocházel z Afriky. Do těchto oblastí byl ananasovník pravděpodobně dovezen z Brazílie, patrně portugalskými námořníky.
     Až mnohem později vyšlo najevo, že ve vylisované šťávě zralého ananasu se nachází poměrně značné množství bromelinu neboli bromelainu, což je enzym ze skupiny proteáz – látek schopných rozkládat proteiny. Bromelin dokáže štěpit velké molekuly různých proteinů na malé peptidy a aminokyseliny.
     V léčebné terapii dnes zaujímá bromelin důležité místo, neboť slouží jako digestivum při poruchách trávení, dále tvoří nezbytnou součást různých substitučních enzymových preparátů, odtučňovacích a dietetických prostředků.
     Cenným léčivem se stal též pro dermatologii. Dokáže totiž odbourat poškozenou kožní tkáň, čímž ji nejen čistí a vyhlazuje, ale zároveň napadá přítomné bakteriální buňky, takže působí výrazně dezinfekčně.
     Významné uplatnění nalezl bromelin obzvláště v hematologii, kde se často používá při serologických krevních rozborech k důkazu  erytrocytárního antigenu a antitělísek. Uvažuje se o tom, že by mohl být v budoucnosti použit při léčbě trombóz (ucpání cévy krevní sraženinou, tj. trombem), jež vedou ke vzniku srdečního infarktu a náhlé cévní mozkové příhodě.
     Ananasová šťáva tvoří účinnou složku rozličných pleťových vod, krémů, mastí, neboť bromelin v ní obsažený dokáže rozložit odumřelé nebo poškozené vrstvy obličejové pokožky a obnažuje jemnější vnitřní vrstvy. Úspěšně se používá při odstraňování bradavic.
     Technicky se bromelin používá hlavně v průmyslu potravinářském k rozmělňování masa a v průmyslu kožedělném k vyčiňování kůží.               
      
 
Publikováno v časopise Regenerace 2/1996, str.5