Lékárna Panax

​Jinan dvoulaločný

​    Jen málokteré parky nebo botanické zahrady u nás se mohou pochlubit vzácnými okrasnými dřevinami, mezi něž právem patří jinan dvoulaločný, ginkgo dvoulaločné (Ginkgo biloba L., syn. Salisburia adiantifolia Sm.) z čeledi jinanovitých (Ginkgoaceae). Tato nahosemenná rostlina je jediným reliktním zástupcem celého řádu jinanotvarých (Ginkgoales). Bývá proto často označována jako „žijící zkamenělina“.
     První doklady o fosilních druzích pocházejí již z permu (G. Primigenia Sap.). Za jury se rod rozšířil v Evropě a Asii asi ve dvanácti formách. U některých exemplářů se dokonce vyskytovaly dělené listy (G. digitata Heer). Období miocénu reprezentuje G. adiantoides (Ung.) Heer a G. reniformia Heer, zřejmě přímí předchůdci dnešního druhu.
     Dnes roste jinan dvoulaločný divoce ve volné přírodě pouze na Dálném východě, a to převážně v jihovýchodní Číně. Od nepaměti se hojně pěstuje v Číně, Japonsku a Koreji při chrámech a svatyních, neboť ho zde považují za posvátný.
     Do Evropy byla z této oblasti dovezena semena v roce 1730. Z nich vzešel mohutný porost rostoucí v současnosti v holandském Utrechtu. V Čechách se uskutečnila první výsadba až roku 1809 (Hluboš).
     Nyní lze na našem území spatřit největší a nejhonosnější jedince hlavně v Praze (Lobkovická zahrada), Brně (Mendelovo náměstí), Hradci Králové, Doksanech, Zdounkách, Kvasicích, Černíkovicích, Střílkách apod.
     Tento dvoudomý strom dosahuje výše 30 až 40 metrů. Vyznačuje se kuželovitou, vzácněji široce rozložitou korunou. Borku má šedou, na starých kmenech hluboce brázditou. Listy jsou dlouze řapíkaté s plochou čepelí, zpravidla dvoulaločnaté (výjimečně se třemi laloky nebo úplně bez laloků), na bázi s klínovitě vějířovitou žilnatinou.
     Přibližně v květnu až červnu se objevují květy. Tyčinky jsou uspořádané v jehnědovitých útvarech na brachyblastech zpravidla se dvěma (někdy se sedmi) prašnými pouzdry. Samičí květy tvoří dvě malá vajíčka uchycená na dlouhých stopkách. Vajíčka dozrávají ve žlutá asi dvoucentimetrová semena. Osemení je rozlišeno na blanitou exotestu, dužnatou sarkotestu a tvrdou sklerotestu.
     Po chemické stránce obsahuje rostlina řadu zajímavých látek. Hlavní součást listů vytvářejí především různé flavonoidní sloučeniny, jako například kvercetin, isokvercetin, kaemferol, isorhamnetin, 3´-O-methylmyricetin-3-rhamnoglukosid. Joly se spolupracovníky (1980) poprvé popsal bioflavon 5´-methoxybilobetin. O dva roky později rozšířil Briancon tento soubor o amentoflavon, bilobetin, isoginkgetin, ginkgetin, sciadopitysin. A v roce 1986 vyizoloval Naar kaempferol-3-o-alfa(6´´´-p-kumaroyl-beta-1,4-rhamnosid).
     Okabe (1968) separoval terpenické laktony, tzv. ginkgolidy A, B, C, jejichž totožnost potvrdili francouzští autoři, kteří navíc zaznamenali přítomnost bilobalidu A (C15H18O8). Spektrum ginkgolidů obohatil Weinges (1987) o ginkgolid J.
     Organické kyseliny zastupuje kyselina chinová, máselná, šikimová, citrónová. Pozoruhodný je výskyt kyseliny 6-hydroxykynerenové (6-HKA), která vzniká jako metabolit tryptofanu.
     Z mastných kyselin byla prokázána kyselina olejová, linoleová, palmitová a z fenolických lipidů 6-(pentadec-8-enyl) resorcylová a 6-tridecylresorcylová kyselina.
     Fenolické látky provází bilobol, 4,4´-(1,4-pentadien-1,5-diyl difenol, 3-(pentadec-8-enyl) fenol, identický s gingkgolem.
     Listy jsou dále bohaté na karotenoidní barviva (betakarotén, lutein, 5,6-monoepoxilutein, auroxanthin, flavoxanthin) a prodelphinidiny.
     Sacharidy prezentuje sacharóza, glukóza, fruktóza, rafinóza; steroidní sloučeniny alfa-sitosterol a stigmasterol.
     Výše uvedené látky doprovází 2-hexanal, ginnol, hexosamin vitamin C, polyprenoidy, heptadeka-3,6,9-trien-1-ol, beta-jonon, tymol, cis-3-hexenol, 10,11-dihydroatlanton a jeho 6-oxoderiváty aj.
     Na rozdíl od listů obsahují zralá semena rozmanité monoglyceridy, diglyceridy, triglyceridy, steroly, estery sterolů, pigmenty. Lipidy jsou vystavěny z fosfatidylcholinu nebo fosfatidyletanolaminu a z mastných kyselin, především z kyseliny linoleové, olejové, palmitové a stearové.
     Kameyama (1981) analyzoval ve vyčištěné olejové frakci 64,1 % digalaktosyldiglyceridů a 31,2 % monogalaktosylglyceridů Zbytek připadl na rozličné cerebrosidy.
     Naproti tomu v nezralých plodech figuruje jako dominantní složka kyselina anacardová (6-alkylsalicylová).
     Maruyama s kolektivem (1967) potvrdil v kořenech výskyt ginkgolidu A, B, C a M. Téhož roku obdržel Koji za 100 kg kořenové kůry 10 g ginkgolidu A, 10 g ginkgolidu B, 20 g ginkgolidu C a 20 mg ginkgolidu M.
     Dřevní hmotou prostupuje celulóza (41 %), lignin (33 %) a hemicelulóza (26 %), jejíž značná část přísluší arabino-4-O-methylglukuronoxylanu a galaktoglukomannanu. Dřevo extrahované éterem poskytlo bezbarvé jehlice sezaminu.
     Japonští vědci z univerzity v Toho získali v roce 1981 z pylových zrn stigmasterol, beta-sitosterol, mastné kyseliny, p-kumarinovou kyselinu, docosanol, ginnol, pinitol, sekvoitol, populnin, afzelin aj.
     Současně s chemickým rozborem rostlinných částí a jednotlivých obsahových komponent probíhalo i jejich farmakologické hodnocení.
     Ukázalo se, že extrakt z plodů vykazuje výraznou antimikrobiální aktivitu (vliv kyseliny anacardové) proti Strptococcus aureus a Mycobacterium smegmatis, zatímco výluh z čerstvých listů omezoval růst některých baktérií, jako Erwinia amylovora, Bacillus pumilis, Escherichia coli, Pseudomonas phaseolicola, Xanthomonas phaseoli.
     U laboratorních krys působil extrakt příznivě při mozkové ischemii. Racagni (1986) z milánské univerzity potvrdil u těchto zvířat jeho specifickou stimulaci na mozkové beta-adrenergní receptory.
     Dnešní humánní medicína využívá hlavně listy – Folium ginkgo bilobae. Flavonoidy v nich obsažené způsobují vasodilataci (rozšíření cév), a tím zrychlují krevní průtok v periferní a mozkové oblasti, zlepšují cirkulaci krve, zabraňují poškozování cév v důsledku hormonálních nebo nervových změn.
     V současné době existuje v zahraničí velká paleta léků se suchým extraktem z listů. Tyto hromadně vyráběné přípravky jsou již standardizované, to znamená, že obsahují přesně definované množství účinných látek (flavonoidních glykosidů). Namátkou můžeme uvést Ginkgo biloba comp. Hevert (kapky, injekce), rökan (dražé), rökan flüssig (roztok), Tebain (tablety, dražé, kapky, injekce, infúzní roztok), Ginkogink (roztok), Kaveri (roztok), Ginkor (injekce, gel) aj.
     Uvedené preparáty se osvědčily zejména při oběhových nemocech, jako je angiopatie (blíže neurčené onemocnění cév), periferní a centrální porucha průtoku krevním řečištěm, dále u proleženin, edémů, lomivosti kapilár. Potvrdilo se, že slouží jako preventivní prostředek proti infarktu myokardu.
     Zmíněné léky nalezly uplatnění též v geriatrii, neboť zmírňují, popřípadě odstraňují obtíže, které trápí především staré lidi, tj. závratě, Parkinsonovu chorobu, hučení v uších, bolesti hlavy, pomatenost, úzkostné stavy, poruchy paměti, snížení intelektu, roztěkanost apod.
     O bioflavonoidy projevila zájem také léčebná kosmetika. Tekutý extrakt z listů zpracovaný na krém se předepisuje při funkčních nemocech pokožky, obzvláště při tzv. mazotoku (seborea) a dehydrataci pleti.    
 
 
(publikováno v časopise Naše léčivé rostliny 3/91, str.70)