Lékárna Panax

​Jasan ztepilý

​     Na vlhkých loukách, naplaveninách, navážkách, v parcích a zahradách roste poměrně běžně jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) z čeledi olivovitých (Oleaceae).
     Tento statný strom znali staří Řekové pod jménem „melia“. Je zajímavé, že dnešní rodové botanické označení používali již Římané. Bylo odvozeno zřejmě od řeckého slova fraxis, tj. oplocení. Dřevina se totiž kdysi zpracovávala na kůly a tyče, z kterých se zhotovovaly ploty.
     Slavný lékař Hippokrates ve svých spisech uvádí jasan jako prostředek proti rozličným ženským chorobám. Předepisoval ho obzvláště proti zánětům.
     Jasanu přisuzoval značné léčivé účinky i antický vzdělanec Theofrastos, který mu dal název „boymelia“.
     Starověký polyhistor Plinius tvrdil, že „had obložen listem jasanovým raději volí cestu ohněm, nežli by se proplazil jasanovými ratolestmi“.
     Po objevení Ameriky vstoupila do popředí zájmu chinovníkové kůra (Cortex chinae), neboť výrazně snižovala vysoké horečky. Bohužel měla jednu nevýhodu. Byla příliš drahá. Proto lékaři hledali jinou vhodnou náhražku. Tu nalezli v podobě jasanové kůry, které dali honosné pojmenování „China europaea“.  
     O blahodárném působení rostliny se můžeme dočíst v různých dobových odborných knihách. Jedna z nich říká: „Proti dně vezmi jasenové (= jasanové) dřevo a hrnec politý zespod vkopej do země. A druhý děravý svrchu nepolévaný postav na něj a přikryj pokličkou a zamaž blátem moudrosti. A oheň udělej okolo svrchního hrnce, ať to shoří a což poteče do společného hrnce, tím se maž, kdež tě škodí…“
     Také autor prvního českého herbáře, Jan Černý, nešetřil chválou, když o jasanu tvrdil: „Strom je přirození studeného a suchého na druhém stupni. Moc má svlažující rány, kosti také zlámané svaluje – vařiti jeho kůru nebo kořen a přikládati. Chuť jeho trpká jest, všecky toky žaludku i střevní zastavuje. Vařiti ve vodě a obkládati těmi korami a houbu v tom máčeti a klásti na žaludek, to tracení zastavuje z mdloby žaludka…“
     Humanista Petr Ondřej Mathioli zase píše: „Houba čistá namočená v teplém odvaru z dřeva jasanového v červeném víně na žaludek přiložená, prospěšná jest červené nemoci a krví, řečené dysenterie…“
     Současné lidové léčitelství využívá kůru jako diuretikum a laxativum (močopudný a projímavý lék). Dále se aplikuje proti horečce a svalovému revmatismu. Podobné upotřebení mají i jasanové listy.
     Chemický rozbor prokázal, že jasan obsahuje především rozmanité třísloviny, flavonoidní glykosidy, pryskyřice, organické kyseliny, sacharidy. Čerstvé listy vykazují bohaté zastoupení kyseliny askorbové (vitamin C).
     Jako zajímavost lze uvést, že na jasanech často žijí kantaridy (Cantharides) neboli „španělské mušky“. Z entomologického hlediska se však jedná o brouka puchýřníka lékařského (Lytta vesicatoria). Usmrcení a upráškovaní živočichové sloužili od nepaměti jako známé a osvědčené afrodisiakum, tj. prostředek zvyšující sexuální aktivitu.