Lékárna Panax

​Dobromysl obecná

     Převážná většina zástupců z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) ukrývá v rostlinných částech příjemně vonící silice. To platí i o dobromysli obecné (Origanum vulgare), kterou mnozí znají pod lidovými názvy jako dobrá mysl, voněkras, černá lebeda, dobráček, zimní marjánka aj.
     Její rodové latinské jméno pochází z řeckých slov origanon nebo origanos (oros = hora) a ganos = lesk, okrasa. Dobromysl totiž v dřívějších dobách hojně rostla na úbočích horských pahorků. Dnes pokrývá mýtiny, suché louky, slunné stráně, silniční a železniční náspy apod.
     Tato vytrvalá květina dosahuje výše až devadesáti centimetrů, vyznačuje se celokrajnými vejčitými listy a charakteristickou čtyřhrannou lodyhou, nesoucí v čase rozkvětu drobné fialové květy.
     Starověký lékař Hippokrates ji pokládal za prostředek posilující nervy a odstraňující plicní choroby. Dioskorides zase používal listy a květy při pokousání divou zvěří.
     Známá středověká abatyše Hildegarda z Bingenu léčila touto bylinou nemocné nakažené malomocenstvím. Tehdy byla také dobromysl považována za zázračnou a čarodějnou rostlinu, která chrání před „zlou mocí“.
     V novověku působila proti úplavici, angíně, žloutence, vodnatelnosti, ženským nemocem, bolestem jater, ledvin, hlavy a zubů. Dále podporovala tvorbu žluče, zmírňovala křeče, vypuzovala z těla střevní parazity, snižovala noční pocení.
     Významní humanističtí představitelé, např. Adam Lonicerus, Hieronymus Bock, Petr Ondřej Mathioli, neopomněli ve svých herbářích dobromysl popsat. Posledně jmenovaný píše: „Dobromysl zadělaná s medem na způsob lektvaru vyčišťuje a otvírá průdušky a mírní kašel. Pití odvaru dobromysli ve víně odpírá všemu jedu, pocházejícímu od uštknutí anebo bodnutí jedovatých živočichů. Mytí odvarem dobromysli ve vodě v lázni zahání svrab, prašivost, žlutou nemoc. Šťáva vytlačená z čerstvé a zelené byliny dobromysli jest dobrá proti oteklým mandlím a čípku v hrdle. Rovněž tak proti zjitření v ústech.“
     Oproti dřívějšku význam rostliny podstatně poklesl. Vnitřně se uplatňuje ve formě záparu při žaludečních potížích, snížené pohyblivosti střev, nechutenství. Nálev připravíme tak, že jednu kávovou lžičku suché, drobně drcené natě spaříme šálkem vroucí vody. Po patnácti minutách směs scedíme přes bílou tkaninu nebo jemné sítka. Neslazený nápoj se pak užívá třikrát denně.
     Dobromysl tvoří součást různých protizánětlivých kloktadel, kosmetických koupelí, obkladů proti lišeji a jiným obdobným kožním chorobám.
     V našem lidovém léčitelství se předepisuje nejen při nemocech horních cest dýchacích, ale i při vybuzení centrální nervové soustavy, psychickém vyčerpání a předráždění.
     Například v ruské národní medicíně pomáhá léčit nespavost, revmatismus, padoucnici. Ceněn je též mírný močopudný účinek.
     Nať (Herba origani) se trhá nejčastěji počátkem července, avšak sklizeň může probíhat až do začátku podzimu. Předmětem sběru jsou nezdřevnatělé vrcholky s rozvinutými květy. Ty se suší ve volně zavěšených svazcích na stinném a dobře větratelném místě nebo uměle v sušárně, kde teplota nepřesahuje třicet stupňů Celsia.