Lékárna Panax

​Aktinidie kolomikta

    V poslední době k nám proniká z oblasti Dálného východu celá řada zajímavých rostlin, které by se mohly šíře uplatnit i u nás. K těmto rostlinám se řadí i Actinidia kolomikta (Maxim. et Rupr.) Maxim. Z čeledi Actinidiaceae, dříve byla zařazována do čeledi Dilleniaceae. Rostlina nemá české označení, a tak se používá upravený název kolomikta (slov. aktinídia kolomiktová – kolomikta). Rod Actinidia zahrnuje celkem asi 36 druhů, které se navzájem obtížně určují. Z nejznámějších druhů tohoto rodu se nejvíce uplatnila Actinidia chinensis Planch. (a. čínská) pěstovaná především na Novém Zélandě pod názvem kiwi, kiwi-fruit, čínský angrešt. Pro pěstování v našich geografických podmínkách se však nejlépe hodí Actinidia kolomikta (Maxim. et Rupr.) Maxim., popř. Actinidia arguta (Sieb. et Zucc.) Planch. ex Miq. (a. význačná).

     Actinidia kolomikta (Maxim. et Rupr.) Maxim. je víceletá dřevnatá opadavá liána rostoucí do výše 8 až 10 metrů, zřídka dosahuje délky až 15 metrů. Listy má dlouze řapíkaté, pilovité, eliptické, řídce vejčité. Nenápadné bílé květy se objevují začátkem května až koncem června. Po odkvětu se vyvíjí plody, které vytvářejí kulovité až oválné bobule, dozrávající koncem srpna až září. Jeden zralý plod obsahuje průměrně 90 semen. Velmi drobná semena se vyznačují žlutou až nahnědlou barvou. Tisíc semen váží přibližně jeden gram.

     Hlavní areál výskytu této rostliny spadá do Amurské oblasti. Dále roste v severovýchodní části Číny, na ostrově Sachalinu, na severu Japonska. Ve volné přírodě se s ní setkáme ve smíšených i jehličnatých lesích. V hustých lesích se vyskytuje jen ojediněle. Nejlépe se daří ve světlých lesích, na pasekách a mýtinách, kde vytváří husté porosty. Některé exempláře jsou zastoupeny i na vrcholcích hor.

     Rostlina se pěstuje především pro plody, které mají kysele sladkou aromatickou chuť, připomínající jahody. Zralé plody jsou obzvláště ceněny v lidovém léčitelství pro svůj vysoký obsah vitaminu C (0,53-1,43 %). Z dalších obsahových látek jsou zastoupeny sacharidy, organické kyseliny, pektiny, barviva, třísloviny. V kůře se vyskytují srdeční glykosidy a třísloviny, v listech zejména flavonoidy a organické kyseliny. Největší část úrody se konzumuje v čerstvém stavu. Plody se používají na přípravu kompotů, šťáv, džemů, dokonce i k výrobě velmi chutného a sladkého likéru.

     Pro pěstování v kultuře vyžaduje výsluní nebo mírný polostín, výživnější slabě propustnou půdu a chráněnější stanoviště. Zamokřené půdy nesnáší. Velikost a kvalitu úrody ovlivňuje kromě stavu živin v půdě nejvíce délka slunečního svitu. Za suchého počasí se musí bezpodmínečně zalévat. Protože je to rostlina dvoudomá, doporučuje se po osmi samičích rostlinách vysadit jeden samčí exemplář. K důležitým požadavkům pro zdárný růst patří poskytnutí vhodné opory (drát, pergola, stěna). Rostlina se množí dobře vegetativně stolony a výběžky nebo generativně, zde je však nutná stratifikace semen.

     Z výše uvedeného vyplývá mnohostranná využitelnost popsané rostliny. Liána působí nejen okrasně a dekorativně. Ale má i svůj praktický význam. Zanedbatelné není například to, že jeden plně plodící exemplář může poskytnout 30 až 50 hodnotných plodů. Proto by mělo dojít k většímu rozšíření této atraktivní rostliny.

 (publikováno v časopise Naše léčivé rostliny 4/87, str.109)