Lékárna Panax

​Česnek kuchyňský

​      K rostlinám, které se používají odpradávna pro své léčivé vlastnosti, náleží česnek kuchyňský (Allium sativum) z čeledi liliovitých (Liliaceae).
      Latinské rodové pojmenování má původ patrně ve starokeltském termínu „all“ = pálivý. Uvedený název totiž úzce souvisí s výraznou charakteristickou chutí jednotlivých cibulek.
      Zmínku o česneku jako o léčivu nalezneme v nejstarších textech starobylých Babylóňanů. Staří Egypťané ho považovali za posvátnou bylinu, a tak není divu, že na hroby svých mrtvých vždy kladli obílený hliněný model této plodiny. Zbytky česneku byly nalezeny také v hrobce faraóna Tutanchamóna. Archeologické vykopávky potvrdily, že česnek dostávali jako preventivní lék proti rozličným chorobám dělníci při stavbě pyramid.
      Uznávaný vojenský lékař Pedanius Dioscorides z Anazarby velmi podrobně popsal již v prvním století našeho letopočtu léčivé účinky česnekových stroužků. Ve svém díle uvádí, že čerstvě vymačkaná šťáva léčí vředy a záněty, kašel, střevní choroby.
      Antický učenec Plinius zase doporučoval česnek proti hadímu uštknutí, hemoroidům, křečím, spalničkám, rýmě apod.
      Z historických pramenů vyplývá, že Peršané přikládali bylině velký význam, neboť příznivě ovlivňovala krevní oběh. V čínském lékařství si česnek velice cenili jako prostředek navozující příjemné sny. Zároveň ho používali jako spolehlivý lék proti rozrušení.
      Také slovutný renesanční lékař Petr Ondřej Mathioli pokládal česnek za prospěšnou rostlinu, které věnoval náležitou pozornost ve svém herbáři. Dokládá to i následující krátká ukázka:
     „Česnek odporuje všelikému jedu. Proto jej také Galenus nazývá Theriaca rusticorum, to jest selským dryákem. Moří a vyhání červy, pojídaný a zapitý dobrým vínem, také zevně přikládaný, pomáhá proti uštknutí hadů a vzteklých psů, neboť hadi a jiní živočichové chovající v sobě jed utíkají před česnekem. Pojídání vařeného česneku dělá zvučný hlas, krotí zastaralý kašel, přivádí chuť ke spánku,a jest zdravým pokrmem při kolice a nadýmání střev od větrů. Voda vypálená z česnekových hlávek podle pravidel jest znamenitým lékem proti červům a všeliké hnilobě.“
      Teprve poměrně nedávno byl česnek podroben intenzivnímu vědeckému bádání. Odborné práce prokázaly, že jeho pravidelnou konzumací se snižují rizika několika chorob, a to především rakoviny žaludku. Česnek též zřejmě zpomaluje růst buněk způsobujících nádory prsu a prostaty. Významně snižuje srážlivost krevních destiček, které se jinak mohou shlukovat a vytvářet sraženiny způsobující srdeční infarkt. Brání kornatění a ucpávání tepen, má pozitivní vliv na hladinu cholesterolu v krvi, odstraňuje střevní obtíže, ovlivňuje správnou činnost mozku,srdce a pohlavních žláz.
      Preparáty z česneku zároveň podporují vyměšování žaludečních šťáv a žluče, působí příznivě ve formě inhalační směsi při pneumonii a chronické bronchitidě.
      Experimenty potvrdily, že česnek má schopnost ničit některé choroboplodné zárodky, například bakterie tyfu, úplavice, tuberkulózy aj. Za tyto účinky zodpovídají fytoncidy, tj. přírodní látky potlačující růst a množení mikroorganismů.
      Kromě těchto sloučenin se v česneku nacházejí rozmanité sacharidy, bílkoviny, prostaglandiny, vitaminy ze skupiny B, vitamin C, beta-karoten (provitamin A). Stopové prvky zastupuje kobalt, zinek, hořčík, mangan aj.
 
(publikováno v časopise Moravskoslezský den 11/05 1998)