Lékárna Panax

​Břečťan popínavý

​     Ve volné přírodě roste roztroušeně v kamenitých lesích, na skalách, v křovinách, na starých stromech, zdech, ve zříceninách břečťan popínavý (Hedera helix, syn. H.lobata, H.communis) z čeledi aralkovitých (Araliaceae). Kromě toho bývá pěstován v zahradách, urnových hájích a v okolí hřbitovů.
      Jedná se o liánovitý popínavý keř, jehož plazivý rozvětvený stonek dosahuje délky až 20 m dlouhý. Listy jsou jednoduché, trvale zelené, kožovité, v mládí chlupaté, později lysé. Drobné květy dozrávají v kulaté, černé bobule.
      Rostlina se může pochlubit celou řadou lidových názvů jako berštan, blušť, braštan, breščan, dřevolaz, efaj, efajl, efej, epfajl, horní krušpán, točík, zimozel, zimozeleň, zinzolín aj.
      Rodové latinské jméno souvisí patrně s řeckým výrazem „hedra“ = sedátko, podle upevnění rostliny na podkladu. Druhový název má taktéž původ v řečtině, kde „helissó“ = vinu se, obtáčím. Toto označení se vztahuje k význačné vlastnosti rostliny.
      K rostlině se váže zajímavá báje, kterou zaznamenal Ovidius, jeden z největších římských básníků: Bůh Bakchus se narodil předčasně, protože jeho matka Semele se polekala požáru, který seslal na dům vládce Zeus. Z hořícího domu však vyrostl břečťan, který oheň uhasil. Od té doby se bůh vína Bakchus věnčil břečťanem. Věnec z břečťanu ochlazoval prý s úspěchem hlavy vínem rozpálené. Proto se větvičky břečťanu objevují na pohárech a sudech v průvodech na oslavu Dionýsa nebo Bakcha.
      Za dob prvních křesťanů se stal břečťan symbolem nesmrtelnosti, věčného života, manželské věrnosti, slávy, bodrosti, družnost a přátelství.
      Dříve se v lékárnách používaly břečťanové listy (Folium hederae helicis) při chronických katarech, rachitických příznacích Basedowově chorobě, dále jako antitusikum při dávivém kašli.
      Zevně se šťáva z vymačkaných čerstvých listů aplikovala proti vším a štěnicím, léčila vyrážky, špatně se hojící rány, vředy, popáleniny a jiná kožní onemocnění. Pryskyřice, vytékající z výhonů se používala jako přísada do nakuřovacích prášků, jako depilatoria (odstraňování chloupků) a zubní výplně při plombování.
      Naše současné lékařství břečťan popínavý nepoužívá. V zahraniční literatuře se lze dočíst o používání rozmačkaných listů, které se zabalí do gázy a takto přikládají na postižené místo. Při úpalu a povrchových popáleninách je možné použít linimentum připravené několikadenní macerací čerstvých listů ve vinném octě.
      Všechny rostlinné části, obzvláště pak semena, obsahují triterpenické saponiny, a to alfa-hederin, beta-hederin a hederasaponiny A, B a C. Jako průvodní sloučeniny byly nalezeny sacharidy, třísloviny, organické kyseliny, barviva, pektiny.
      Břečťan náleží mezi jedovaté rostliny. Mladé prýty a listy působí dráždivě na pokožku. Bohužel účinek obsahových látek je dosud málo probádán. V literatuře se uvádí, že děti, které požily plody břečťanu, měly průjem a zvracely.
 
(publikováno v časopise Moravskoslezský den 15/04 1998)