Lékárna Panax

​Brusinka obecná

​     Na sušších písčitých půdách , rašeliništích, horských stráních, v suchých borových lesích se často vyskytuje brusinka obecná (Vaccinium vitis-idaea) z čeledi borůvkovitých (Vacciniaceae). Lidé ji pojmenovali různými názvy jako červené borůvky, kaliny, kyselinky, bruslinky aj.
     Jedná se o stálezelený nízký, hustě větvený keřík, z jehož výhonků vyrůstají silné kožovité řapíkaté listy. Z bílých až narůžovělých květů postupně vznikají výrazné červené plody – lesklé kulaté bobule.
     Její rodové jméno pochází patrně z řeckého termínu vakindos. Latinský překlad tohoto slova zní baccinium = keř s bobulemi (bacca = bobule).
     Pod označením vaccinium rostlinu popisují ve svých dílech již staří antičtí autoři jako například Plinius, Ovidius, Vergilius.
     Uznávaný učenec novověku, Petr Ondřej Mathioli, o brusince píše: „… kamenitým, na prášek utlučených červených jahůdek brusinek se obarví voda jako červené víno a chutná pak libě a pije se pro zahnání žízně…“ Kromě toho plody nalezly uplatnění při průjmech a krvácení.
     V současnosti jsou v lékařství předmětem zájmu hlavně listy – Folium vitis idaeae, které se sbírají z neplodících letorostů přibližně od června do srpna. Sušení probíhá nejlépe při pokojové teplotě ve stínu, v tenké vrstvě. Použijeme-li umělé teplo, nesmí teplota překročit 40 o Celsia. Po usušení si musí listy zachovat původní zbarvení. Jsou bez zápachu, hořké, mírně svíravé chuti.
     K hlavním obsahovým látkám listů patří především fenolický glykosid arbutin, zastoupený v množství kolem 5 %. Jako průvodní sloučeniny byly nalezeny rozmanité flavonoidy, organické kyseliny, třísloviny, sacharidy aj.
     Nálev, popřípadě výluh, z listů (jedna polévková lžíce usušených listů na pohár vlažné vody; směs nechat vyluhovat 12 hodin, tekutinu pít 2 – 3 x denně) připravený zastudena působí mírně močopudně, dezinfekčně při zánětech močového měchýře a močových cest.
     Lidové léčitelství využívá listy jako oblíbený prostředek proti revmatismu, dále jako pomocný lék při cukrovce.
     Na závěr je nutné uvést určité varování. Dlouhodobé, nadměrné a neuvážené používání výše popsaných přípravků může totiž vážně poškodit jaterní tkáň. Z toho též vyplývá, že tyto čaje nepodáváme ani pacientům, kteří trpí onemocněním zmíněných orgánů