Lékárna Panax

Nebezpečné rostliny

​Při procházkách volnou přírodou se můžeme setkat s celou řadou jedovatých rostlin. Je pro ně příznačné, že po neuváženém požití mohou poškodit lidský organismus, v některých případech může dojít až k úmrtí. Otravu způsobují specifické obsahové látky, zejména alkaloidy, srdeční glykosidy a saponiny, které působí na živí organismus již v miligramových dávkách. Stručně lze tyto sloučeniny charakterizovat na základě jejich obecných vlastností.
     Alkaloidy jsou fyziologicky účinné organické látky, které obsahují ve své molekule vázaný dusík. Po chemické stránce náleží ke značně rozmanitým a různorodým strukturám. Z rostlinného materiálu bylo vyizolováno několik set alkaloidů, z nichž mnohé nalezly uplatnění v lékařství (kodein, reserpin, chinin).
     Srdeční glykosidy jsou látky, které výrazně ovlivňují srdeční aktivitu. Jsou zařazeny mezi velmi prudce účinné sloučeniny. Otrava může vést až k zástavě srdce. V průběhu doby se zjistilo, že některé srdeční glykosidy lze úspěšně využít k léčbě osob, u nichž se projevila nedostatečná srdeční činnost. Léčení přísluší pouze lékaři, který přesně určí dávkování.
     V rozličných rostlinách byly prokázány saponiny. Jejich název byl odvozen od latinského slova sapo = mýdlo, neboť vodné roztoky třepáním silně pění. Negativní působení na organismus spočívá v tom, že hemolyzují (rozkládají) červené krvinky, dráždí žaludeční trakt, vyvolávají zvýšené močení.
     K našim nejjedovatějším alkaloidním rostlinám bývá zařazován oměj šalamounek (Aconitum napellus) z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Tato vytrvalá rostlina dosahuje výše až 1,5 m.
     Vyskytuje se hlavně v horských oblastech, avšak často se pěstuje v zahrádkách pro okrasu. Lidé mnohdy ani netuší, jaké potenciální nebezpečí v sobě tato dekorativní bylina skrývá.
     Pro oměj jsou typické fialové až tmavě modré květy přilbovitého tvaru. Celá rostlina je prudce jedovatá, neboť obsahuje alkaloidy, z nichž akonitin patří mezi nejprudší známý rostlinný jed. Z toho důvodu byl ve starověku a středověku používán v travičství k odstraňování nepohodlných osob.
     Smrtelná dávka čistého akonitinu činí 2 až 5 mg. Průběh otravy se vyznačuje pocitem tepla v obličejové části, který postupně přechází na celé tělo, dále nastupují bolesti hlavy, poruchy zraku, objevuje se hučení v uších, vznikají křeče. Někdy již pouhý kontakt s rostlinou může způsobit špatně se hojící puchýře a záněty kůže. V Čechách a na Moravě je oměj zcela chráněný, na Slovensku je povoleno sbírat pouze nadzemní části.
     Druhou obávanou rostlinou je rulík zlomocný (Atropa bella-donna) z čeledi lilkovitých (Solanaceae). Rostlina se nachází především na okraji pasek a mýtin. Za příznivých růstových podmínek měří až 1,5 m. V době zralosti vytváří tmavě červenou bobuli velikosti třešně. Všechny rostlinné části jsou jedovaté.
     Rulík obsahuje tropanové alkaloidy, zejména hyoscyamin, stopy atropinu a skopolaminu. Účinky otravy se projeví rozšířením zornic, chrapotem, pocitem sucha v ústech, zmateností.
     Do stejné čeledi jako rulík patří i blín černý (Hyoscyamus niger), durman obecný (Datura stramonium), skopolie kraňská (Scopolia carniolica). Příznaky otravy u těchto rostlin jsou shodné jako u rulíku zlomocného.
     Jedovaté rostliny, v nichž jsou obsaženy srdeční glykosidy, reprezentují tři nejznámější představitelé.
     V listnatých lesích se hojně nachází konvalinka vonná (Convallaria majalis) z čeledi liliovitých (Liliaceae), která zde vytváří souvislé kobercovité porosty. Běžně se též pěstuje v našich zahrádkách. Od května do června nasazuje sněhobílé květy s příjemně omamnou vůní. Po odkvětu vzniká kulatá bobule, která zráním červená. Celá rostlina je jedovatá. Také voda, v níž byly umístěny řezané lodyhy, je toxická neboť do ní přecházejí účinné obsahové látky (konvallatoxin, konvallatoxol, konvallosid).
     Ve světlých lesích, na pasekách a polanách se objevuje náprstník červený (Digitalis purpurea) z čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae). Často se též vysazuje na skalky zahrádek pro ozdobu.
     Tato přes 1 m vysoká statná dvouletá bylina nese v době plné vegetace nachové květy podobné zvonkům. Ze srdečních glykosidů byly prokázány purpureaglykosid A a B, digitoxin, gitoxin a jiné.
     Pro farmaceutické účely dříve rostlina sloužila k izolaci srdečních glykosidů. Dnes byla nahrazena pěstovaným náprstníkem vlnatým (Digitalis lanata), který má výhodnější vlastnosti.
     Na teplých a slunných stráních roste hlaváček jarní (Adonis vernalis) z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). U nás patří mezi chráněné rostliny. Vyznačuje se jasně žlutými nápadnými květy, jež rozkvétají v dubnu až v květnu. Ze srdečních glykosidů byl identifikován adonitoxin, k-strofantin, cymarin aj.
     Pro všechny tři zmíněné zástupce jsou shodné příznaky otravy. Nastupuje zemdlenost a únava, dochází ke zvracení, objevují se bolesti hlavy spojené se zrakovými poruchami.
     Rostliny s obsahem saponinů reprezentují dva druhy, a to koukol a brambořík.
     Koukol polní (Agrostemma githago) z čeledi silenkovitých (Silenaceae)
má původní vlast ve východním Středozemí. V současné době se jedná o kosmopolitně rozšířený plevel, rostoucí zejména v obilovinách.
     Tato jednoletá , 30 až 100 cm vysoká bylina s šedě plstnatou, přímou lodyhou nese velké nachové koncové květy, umístěné ve volných vidlanech
     Celá rostlina je jedovatá, zejména semena. Z obsahových látek byly prokázány triterpenické saponiny, a to hlavně githagin. Obsah saponinů ve zralých semenech činí 5 až 7 %.
     Požití rostlinných částí může způsobit gastrointestinální potíže, doprovázené zvracením, bolesti hlavy, prudké průjmy, které mohou vést ke křečím až k paralýze.       
     V domácnostech se hojně pěstuje brambořík perský (Cyclamen persicum) z čeledi prvosenkovitých (Primulaceae), který pochází z Blízkého východu a Malé Asie. Jedná se o vytrvalou bylinu s podzemní hlízou a přízemní růžicí tuhých, srdčitých listů. Jednotlivé stvoly nesou velké bílé, růžové až karmínové pětičetné květy. K hlavním obsahovým sloučeninám patří triterpenické saponiny, kde hlavní složkou je cyklamín.
    Příznaky otravy jsou shodné jako u předchozí rostliny.
     K poměrně velmi rozšířeným toxickým rostlinám patří lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) z čeledi vrabečnicovitých (Thymelaeaceae). V únoru až v březnu nasazuje tento vytrvalý keř výrazně zbarvené purpurové květy, dozrávající v červenou dužnatou peckovici. Všechny části rostliny jsou jedovaté, hlavně kůra a plody.
     Obsahové látky tvoří kumariny dafnetin a jeho glukosidy (dafnin, dafnetin-8-glukosid), dafnoretin, umbeliferon; toxické forbolové deriváty dafnetoxin a mezerein.
     Při otravě nastává pálení v krku a v ústech, bolest žaludku a střev, doprovázená zvracením a průjmy, objevuje se značné slinění, v moči se nalézá krev.
     Kromě popsaných rostlin existuje na našem území mnoho dalších nebezpečných druhů. Za zmínku stojí uvést ocún jesenní (Colchicum autumnale), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), lilek potměchuť (Solanum dulcamara), kýchavici bílou (Veratrum album),  oleandr obecný (Nerium oleander) a další.
     S poměrně vysokým výskytem jedovatých rostlin na našem území vzrůstá i riziko možné otravy. Nejčastěji bývají postihovány malé děti, které mají snahu vše ocucávat a okusovat. Zvláště je přitahují pestře zbarvené a lákavé bobule. Proto pokud se nacházíme v přírodě společně s dětmi, nesmíme je nechat nikdy bez dozoru. Dojde-li přesto k intoxikaci, neprodleně vyhledáme lékařskou pomoc, a to i v případě, kdy máme pouze podezření na otravu.