Lékárna Panax

Léčivé rostliny dnes

     V poslední době jsme svědky renesance léčivých bylin používaných především v léčitelství a léčebné kosmetice. Nelze se proto divit, že velké farmaceutické firmy každoročně vynakládají značné finanční částky na vývoj a výzkum rostlinných léčiv. Pozornost je věnována nejen osvědčeným recepturám lidové medicíny, ale i novým netradičním zdrojům.
 
     Bylina proti krvácení
     Středem současného zájmu se například stala turanka kanadská (Conyza canadensis), původně rostoucí v Severní Americe. Lidové léčitelství od nepaměti využívá odvar z celé byliny u krvácivých stavů při porodech, menstruaci a v klimakteriu, dále na zastavení krvácení z plic a trávicího traktu, nosu, dásní, hemoroidů apod. Kromě toho se doporučoval používat vnitřně při zánětlivých procesech močových cest, zevně na špatně se hojící rány. Sloužil jako tzv. antidiarhoikum při běžných průjmech, při dyzenterii (střevní úplavici) a břišním tyfu.
     Zjistilo se, že obsahuje různé silice, třísloviny, hořčiny, sacharidy, saponiny a flavonoidy, v menší míře organické kyseliny, minerální soli a steroly. Nositelem protikrvácivého účinku je pravděpodobně látka, která složením připomíná vitamin K.
     Nedávno vzbudila pozornost zpráva o tom, že lihový extrakt z rostliny vykazuje silné protizánětlivé účinky. Poznatky potvrdili i četní stomatologové, kteří doporučují výtažek při dlouhodobé léčbě paradentopatií (onemocnění dásní).
 
     Kaštan proti rakovině?
     Terapeutické užití nalezla semena jírovce maďalu neboli kaštanu koňského (Aesculus hippocastanum). Obsahují totiž směs triterpenických glykosidů, z nichž největší význam má aescin. Dnes se používá buď čistý, anebo ve formě solí v kombinaci s různými dalšími látkami. Hlavní jeho indikací jsou zhmožděniny, edémy, záněty, poúrazové stavy, poruchy mozkových funkcí apod. Blahodárně působí při zánětech žil a kornatění tepen (arterioskleróza). Příznivě ovlivňuje krevní oběh a žilní odtok, podporuje funkci nadledvin. Také usnadňuje vykašlávání a rozpouštění hlenů.
     Někteří zahraniční pracovníci v oboru fytoterapie zastávají dokonce názor, že aescin vykazuje poměrně silnou protirakovinnou aktivitu.
     Rohatec žlutý (Glaucium flavum), náležející do čeledi makovitých (Papaveraceae), produkuje především rozmanité alkaloidy. Širší uplatnění nalezl zejména jeden z nich, a to glycin. Farmakologické výzkumy potvrdily jeho účinky hypotenzivní (snižující krevní tlak), spasmolytické (uvolnění křečí) a antitusické (proti kašli). Klinické pokusy ukázaly dobré výsledky při léčbě bronchitidy a katarů dýchacích cest.
     Listy břečťanu popínavého (Hedera helix) obsahují třísloviny, sacharidy, fytoncidy a obzvláště saponiny. Přípravky z břečťanu se terapeuticky využívají pro expektorační (usnadňující vykašlávání) a sekretolytické (napomáhají uvolňování hlenů) účinky u vleklých nemocí dýchacích cest.
     Příznivé výsledky byly dosaženy i při léčení chorob jater a žlučníku. Vyšlo najevo, že preparáty z břečťanu podporují činnost těchto orgánů. Standardizovaný výtažek z listů se v některých státech s úspěchem používá při chronické bronchitidě u dětí. Zaznamenán byl také protizánětlivý účinek.
     Perspektivní léčivou bylinou je šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis) z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), který obsahuje hlavně flavonoidní sloučeniny baicalein a baicalin. Japonští vědci uveřejnili zprávu o tom, že tyto sloučeniny snižují obsah volného a vázaného cholesterolu a triglyceridů v játrech. Kromě toho vědečtí pracovníci univerzity Kinki v Japonsku zjistili, že uvedené látky mají antirevmatické, antialergické a antiflogistické (protizánětlivé) účinky.
     Olej vylisovaný z plodů rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides) obsahuje množství biologicky aktivních sloučenin jako například vyšší mastné kyseliny, fosfolipidy, ß-karoten (provitamin A), tokoferol (vitamin E). Samotný rakytníkový olej se doporučuje při různých kožních chorobách, spáleninách pokožky, při poškození kůže vlivem radioaktivního záření. Vnitřně se užívá proti žaludečním a dvanácterníkovým vředům.
     Semena pupalky dvouleté (Oenothera biennis) kumulují olej s vysokým podílem nenasycené mastné kyseliny linolenové. Pupalkový olej prokazatelně snižuje hladinu tuků v krvi. Mohl by se proto uplatnit v prevenci infarktu myokardu. Pozitivní nálezy byly zaznamenány při léčbě atopického ekzému, premenstruačních obtíží, roztroušené sklerózy, vysokého krevního tlaku i obezity.
 
     Rostliny s antibiotickým působením
     Nedávno byla objevena v rostlinách nová skupina steroidních sloučenin nazvaných withanolidy. Název je odvozen od byliny vitanie omamné (Withania somnifera), která pochází z rozsáhlé botanické čeledi lilkovitých (Solanaceae). Ta se od dávných časů používá v indické lidové medicíně k léčení vysokého krevního tlaku a též jako narkotikum. V roce 1962 izolovali Yarden a Lavie z rostliny withalolid A a objasnili jeho strukturu. 
     Kustovnice čínská (Lycium chinense) se v čínské lidové medicíně používá jako antipyretikum (proti horečce) a antiflogistikum (zmírňuje zánětlivé procesy). Z ní byly izolovány právě ty witanolidy, které zabraňují imunobiologickým zánětům.
     Odborné vědecké posudky potvrdily, že withanolidy mají výrazné antibiotické působení. Uvedené sloučeniny jsou proto středem intenzivního vědeckého bádání.
 
     Která bylina na viry, která na prostatu
     V Brazílii a Argentině roste planě petúnie zvrhlá (Petunia hybrida). Tato jednoletá okrasná bylina má významné léčivé působení. Předpokládá se, že bude v budoucnosti důležitým zdrojem pro získávání steroidních látek s imunosupresivním a protivirovým účinkem. Rostlina obsahuje především různé petuniasterony. U těchto látek bylo zjištěno, že výrazně působí proti viru chřipky A a B.
     Podobné vlastnosti má též meduňka lékařská (Melissa officinalis). Vodný extrakt z byliny se osvědčil při výskytu chřipky typu A, neštovicích a příušnicích. Zamezoval též množení virů, které způsobují opar (Herpes simplex).
     Výtažek z kořene a natě kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) a kopřivy žahavky (Urtica urens) působí velmi příznivě při léčbě zvětšené předstojné žlázy neboli prostaty. Účinek je přisuzován dvěma složkám, a to ß-sitosterolu a skopoletinu, které se vyskytují jak v kořenech, tak i v nadzemní části.
 
     I jaterní těžkosti lze léčit bylinou
     Výsadní postavení zaujímá ostropestřec mariánský (Silybum marianum). V roce 1949 referovali němečtí pracovníci Eichler a Hahn o ochranném účinku extraktu na játra při otravách způsobených tetrachlormetanem a ve stejném roce informovali Mayer a Menge o pozoruhodném úspěchu při léčení zánětu jater. Výtažek měl zároveň blahodárný vliv na obnovu jaterních buněk u pokusných zvířat, která byla intoxikována velmi jedovatou muchomůrkou zelenou.
     Vlastní izolace účinné složky proběhla až o devatenáct let později. Šlo o skupinu látek, tj. silybin, silydianin a silychristin, pro kterou byl ražen souhrnný termín silymarin.
     Klinické zkušenosti pak vedly k průmyslové výrobě preparátů s obsahem popsaných látek. Poprvé se na trhu objevil západoněmecký přípravek Legalon; záhy náš lék Flavobion.
     Pozornost si zasluhuje i lilek dřípatý (Solanum latiniatum) z čeledi lilkovitých (Solanaceae), neboť je bohatou zásobárnou solasodinu. Tento významný alkaloid se stal nezbytnou výchozí látkou pro přípravu téměř všech druhů steroidních hormonů.
 
     Starý známý – kozlík lékařský

     Kozlík lékařský (Valeriana officinalis) tvoří po staletí nedílnou součást rozmanitých galenických přípravků jako jsou extrakty, tinktury („baldriánové kapky“), prášky apod. Kozlíkový kořen (Radix valerianae) se užívá ve formě čajových směsí při lehčích formách nespavosti, která je podmíněna zejména nervovou vyčerpaností. Dále bývá předepisován jako sedativum (zklidňující lék) při neurotických a srdečních obtížích. Působí taktéž antiemeticky (proti zvracení) a spasmolyticky (proti křečím).
     Rhilso v roce 1966 v rámci výzkumu nových přírodních látek izoloval a později objasnil v kořenech kozlíku tzv. valepotriáty. Jejich chemickou strukturu a farmakodynamické projevy popsali Eickstedt a Rahman v témže roce.  
     Autoři dokázali, že dvě třetiny sedativního účinku je možné připsat právě valepotriátům. Izolované látky se mohou používat dlouho profylakticky při stresových stavech a civilizačních chorobách různého původu bez nebezpečí, že by vyvolaly nežádoucí účinky.
 
     Znáte jirnici a grindelii?
     O jirnici modrou (Polemonium caeruleum), resp. o její kořen projevila věda zájem teprve nedávno. Ukázalo se, že díky přítomným saponinům vykazuje desetkrát silnější zklidňující účinek než již vzpomínaný kozlík lékařský.
     Ve formě odvaru nebo nálevu zlepšuje vykašlávání hlenů. Proto se podává s oblibou při chronické bronchitidě. Jirnice má též schopnost zvyšovat srážlivost krve.
     Původní domovinou grindelii mohutné (Grindelia robusta) je pacifická oblast Severní Ameriky, přesněji Kalifornie. Domorodí Indiáni odpradávna bylinou léčili kožní záněty, ekzémy apod.
     Sbírá se především nať, která obsahuje silice, třísloviny, flavonoidy, fytosteroly (grindelol), alkaloid grindelin aj.
     Moderní farmakologie jednoznačně prokázala dobrý expektorační a mírný protikřečový účinek extraktu. Z toho důvodu se používá při chorobách dýchacích cest (astma, katary), v otorinolaryngologii (záněty nosohltanu a hrtanu), okrajově při zánětech.
 
     Mořena na ledviny, pýr na všelicos
     Mezi znovuobjevené rostliny patří mořena barvířská (Rubia tinctorum). Dříve se z kořene izoloval alizarin, který se používal k barvení látek. Bylina ztratila význam v roce 1870, když se barvivo začalo vyrábět syntetickou cestou.
     Klinické práce z posledních let potvrdily, že obsahové látky kořenů významně ovlivňují některá ledvinová onemocnění jako je například výskyt močových kamenů.
     Oddenky pýru plazivého (Elytrigia repens) se uplatňují v dnešní medicíně jako mírně projímavé, močopudné a potopudné léčivo. Ve směsi s ostatními léčivými rostlinami zvyšují vylučování moče při revmatických chorobách, spolupůsobí při léčbě dny, močového měchýře, obtížích žlučníku a sleziny.
     Chemický rozbor podzemních rostlinných částí odhalil přítomnost cyklického alkoholu inositolu (inosit). Samotný inositol kladně ovlivňuje činnost jater a zároveň snižuje koncentraci cholesterolu v krvi.
 
     Problematika, která souvisí s hledáním nových „pokladů zelené medicíny“ je natolik rozsáhlá, že jsme se mohli soustředit jen na několik vybraných zástupců rostlinné říše, aniž bychom plně vyčerpali danou problematiku.  
                   
     publikováno v časopise Vital 3/96, str.24