Lékárna Panax
Jedovaté bobule
S nastupujícím koncem léta nastává v přírodě doba zrání většiny rostlin. Vlivem ukončené vegetační periody se vytvářejí u některých jedovatých rostlin nápadné a pestře zbarvené plody. A právě tato jejich typická vlastnost může vzbudit u zvídavých dětí zvýšený zájem. Zejména pohybujeme-li se v tuto dobu ve volné přírodě s dětmi, neměli bychom je nechávat bez dozoru.
U dětského organismu, který je velmi vnímavý, má požití jedovatých plodů za následek rychlý nástup účinku. Mnohdy se však může intoxikace projevit i nevýraznými příznaky, které se plně rozvinou až v průběhu několika hodin. Celkový účinek závisí na několika faktorech např. na věku a váze jedince, na citlivosti organismu, na daném obsahu toxických látek v rostlině apod.
Následující článek se zabývá nejtypičtějšími jedovatými představiteli rostlinné říše.
V oblastech, kde dochází k trvalému zamokření půdy, tj. na březích řek, potoků, rybníků, na mokrých stanovištích se nachází lilek potměchuť (Solanum dulcamara) z čeledi lilkovitých (Solanaceae). Tato vytrvalá, popínavá rostlina má charakteristické jednoduché střelovité listy. V červnu až v srpnu se objevují drobné fialové květy se žlutými srostlými tyčinkami. Koncem léta se mění zelená barva vejčitě visících bobulí v sytě červenou.
Celá rostlina je jedovatá. Plody obsahují steroidní glykoalkaloidy (soladulcin, soladulkamarin) a steroidní saponiny. Po požití nastává škrábání a pálení v krku, nevolnost, únava, bolest hlavy, zvracení. Později se objevují průjmy a koliky. S uvedenými příznaky se obvykle dostavuje horečka, hučení v uších, křeč, porucha vidění.
Ze stejné čeledi pochází i lilek černý (Solanum nigrum). Na rozdíl od předchozího zástupce se jedná o jednoletou rostlinu, která se vyskytuje na sušších místech. Můžeme se s ní setkat na rumištích, skládkách, výsypkách, apod. Plodem je černá bobule. Rovněž tato rostlina je považována za jedovatou, neboť obsahuje obdobné sloučeniny jak výše popsaná, a tudíž i příznaky otravy jsou podobné.
Mezi velmi nebezpečné rostliny patří tis červený (Taxus baccata) z čeledi tisovitých (Taxaceae). Jedná se většinou o keř, který dosahuje stromovitého vzrůstu. Bývá často vysazován v parcích pro svůj dekorativní vzhled. Kromě červeného arillu (míšku) jsou všechny části jedovaté. Obsahové látky tvoří taxin, což je směs alkaloidů, z nichž taxin B je nejúčinnější.
Tis býval odedávna považován za obávanou rostlinu. Podle pověr se tvrdilo, že již pobyt v jeho stínu může být pro člověka nebezpečný. Příznaky otravy se projevují závratěmi, kolikami, zvracením, křečemi, průjmy, které mohou přejít v zácpu, sliněním, nepravidelným tepem, poklesem krevního tlaku.
Převážně ve světlých listnatých lesích se nachází konvalinka vonná (Convallaria majalis) z čeledi liliovitých (Liliaceae). Jde o vytrvalou, až 30 cm vysokou bylinu s 2 až 3 celokrajnými elipčitými kopinatými listy. V květnu až červnu se objevují bílé vonné květy, vyznačující se příjemně omamnou vůní. Po odkvětu se vytváří kulatá bobule, která zráním červená. Celá rostlina je jedovatá, neboť obsahuje velmi silně účinné srdeční glykosidy (konvallatoxin, konvallatoxol, konvallosid, aj.).
Mezi příznaky otravy patří bolesti hlavy, zvracení, průjmy, malátnost, poruchy vidění.
V okolí lesních mýtin a pasek hojně roste vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) z čeledi liliovitých (Liliaceae). Z dlouhého plazivého oddenku vyrůstá až 30 cm vysoká lodyha, která nese jediný přeslen čtyř listů (počet listů může být redukován na 3, nebo zvýšen na 5). Široce elipčité listy jsou k lodyze přisedlé. Lodyha je ukončena čtyřčetem květem, který se vyvíjí ve velkou lesklou černou bobuli. Celá rostlina je jedovatá. Z obsahových látek jsou zastoupeny hlavně saponiny – paridin, paristyphnin.
Při intoxikaci nastupuje mióza (zúžení zornic), vlivem saponinů dochází ke dráždění trávicího traktu.
Zvláště nebezpečnou rostlinou je lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) z čeledi vrabečnicovitých (Thymelaeaceae). Nejčastěji roste ve stinných lesích, roztroušeně v horách, mnohdy se vysazuje v zahrádkách pro okrasu. Tento 60 až 150 cm vysoký keř vytváří v únoru až v březnu růžově fialové květy, které přecházejí zráním v červené dužnaté peckovice.
Plody obsahují hlavně jedovatý glykosid mezerek. Jinak je celá rostlina prudce jedovatá.
Po požití plodů vzniká v ústech a hltanu značné pálení, dochází ke zvýšené salivaci (slinění), objevují se bolesti žaludku a střev, doprovázené zvracením a průjmy. Močení bývá obtížné, v moči se objevuje krev.
Na okraji listnatých lesů, na pasekách a mýtinách roste rulík zlomocný (Atropa bella-donna) z čeledi lilkovitých (Solanaceae). Tato vytrvalá bylina dorůstá až do výše 1,5 m. Vidličnatě větvená lodyha nese vejčité, celokrajné listy nejčastěji ve dvojicích s jedním velkým a jedním menším listem. V době květu tj. v červnu až v srpnu se vytvářejí nachové květy. Zralým plodem je černá bobule velikosti třešně.
Rulík obsahuje tropanové alkaloidy zejména hyoscyamin, stopy atropinu a skopolaminu.
Mezi typické znaky otravy patří mydriáza (rozšíření zornic), chraptění, neklid, dezorientace, potlačení sekrece žláz potních, slinných a trávicího traktu. Účinné obsahové látky v malých dávkách dráždí centrální nervovou soustavu, ve velkých dávkách způsobují její útlum.
Pro svoje centrální účinky byl v minulosti rulík používán společně s ostatními rostlinami (mandragora, blín, durman) k navození deliciózních stavů.
Jakmile nastane otrava nebo náhlé příznaky je nutné ihned vyhledat lékaře. Rychlou identifikaci a diagnózu intoxikace usnadníme přineseným vzorkem rostlinného materiálu, u něhož máme podezření z otravy. Lékařský zákrok spočívá v odstranění jedovatých částí rostlin ze zažívacího traktu (výplach žaludku, vyvolání zvracení, podání projímadla, apod.).
Tento článek se zaměřil pouze na bobulovité jedovaté rostliny, které patří mezi nejčastější původce otrav. Na našem území roste mnoho toxických zástupců, avšak jednotlivé vyjmenování by překročilo vymezený rámec.
Z každoročního výskytu otrav jedovatými rostlinami je patrné, že mnozí lidé mají neúplné nebo nedostatečné poznatky v tomto směru. Je třeba zdůraznit, že zejména rodiče malých dětí by se měli preventivně seznámit s touto problematikou, která bývá často podceňována. Případní zájemci naleznou detailnější informace v některých odborných publikacích.
(Publikováno v časopise Zdraví - č. 11, 1986)
U dětského organismu, který je velmi vnímavý, má požití jedovatých plodů za následek rychlý nástup účinku. Mnohdy se však může intoxikace projevit i nevýraznými příznaky, které se plně rozvinou až v průběhu několika hodin. Celkový účinek závisí na několika faktorech např. na věku a váze jedince, na citlivosti organismu, na daném obsahu toxických látek v rostlině apod.
Následující článek se zabývá nejtypičtějšími jedovatými představiteli rostlinné říše.
V oblastech, kde dochází k trvalému zamokření půdy, tj. na březích řek, potoků, rybníků, na mokrých stanovištích se nachází lilek potměchuť (Solanum dulcamara) z čeledi lilkovitých (Solanaceae). Tato vytrvalá, popínavá rostlina má charakteristické jednoduché střelovité listy. V červnu až v srpnu se objevují drobné fialové květy se žlutými srostlými tyčinkami. Koncem léta se mění zelená barva vejčitě visících bobulí v sytě červenou.
Celá rostlina je jedovatá. Plody obsahují steroidní glykoalkaloidy (soladulcin, soladulkamarin) a steroidní saponiny. Po požití nastává škrábání a pálení v krku, nevolnost, únava, bolest hlavy, zvracení. Později se objevují průjmy a koliky. S uvedenými příznaky se obvykle dostavuje horečka, hučení v uších, křeč, porucha vidění.
Ze stejné čeledi pochází i lilek černý (Solanum nigrum). Na rozdíl od předchozího zástupce se jedná o jednoletou rostlinu, která se vyskytuje na sušších místech. Můžeme se s ní setkat na rumištích, skládkách, výsypkách, apod. Plodem je černá bobule. Rovněž tato rostlina je považována za jedovatou, neboť obsahuje obdobné sloučeniny jak výše popsaná, a tudíž i příznaky otravy jsou podobné.
Mezi velmi nebezpečné rostliny patří tis červený (Taxus baccata) z čeledi tisovitých (Taxaceae). Jedná se většinou o keř, který dosahuje stromovitého vzrůstu. Bývá často vysazován v parcích pro svůj dekorativní vzhled. Kromě červeného arillu (míšku) jsou všechny části jedovaté. Obsahové látky tvoří taxin, což je směs alkaloidů, z nichž taxin B je nejúčinnější.
Tis býval odedávna považován za obávanou rostlinu. Podle pověr se tvrdilo, že již pobyt v jeho stínu může být pro člověka nebezpečný. Příznaky otravy se projevují závratěmi, kolikami, zvracením, křečemi, průjmy, které mohou přejít v zácpu, sliněním, nepravidelným tepem, poklesem krevního tlaku.
Převážně ve světlých listnatých lesích se nachází konvalinka vonná (Convallaria majalis) z čeledi liliovitých (Liliaceae). Jde o vytrvalou, až 30 cm vysokou bylinu s 2 až 3 celokrajnými elipčitými kopinatými listy. V květnu až červnu se objevují bílé vonné květy, vyznačující se příjemně omamnou vůní. Po odkvětu se vytváří kulatá bobule, která zráním červená. Celá rostlina je jedovatá, neboť obsahuje velmi silně účinné srdeční glykosidy (konvallatoxin, konvallatoxol, konvallosid, aj.).
Mezi příznaky otravy patří bolesti hlavy, zvracení, průjmy, malátnost, poruchy vidění.
V okolí lesních mýtin a pasek hojně roste vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) z čeledi liliovitých (Liliaceae). Z dlouhého plazivého oddenku vyrůstá až 30 cm vysoká lodyha, která nese jediný přeslen čtyř listů (počet listů může být redukován na 3, nebo zvýšen na 5). Široce elipčité listy jsou k lodyze přisedlé. Lodyha je ukončena čtyřčetem květem, který se vyvíjí ve velkou lesklou černou bobuli. Celá rostlina je jedovatá. Z obsahových látek jsou zastoupeny hlavně saponiny – paridin, paristyphnin.
Při intoxikaci nastupuje mióza (zúžení zornic), vlivem saponinů dochází ke dráždění trávicího traktu.
Zvláště nebezpečnou rostlinou je lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) z čeledi vrabečnicovitých (Thymelaeaceae). Nejčastěji roste ve stinných lesích, roztroušeně v horách, mnohdy se vysazuje v zahrádkách pro okrasu. Tento 60 až 150 cm vysoký keř vytváří v únoru až v březnu růžově fialové květy, které přecházejí zráním v červené dužnaté peckovice.
Plody obsahují hlavně jedovatý glykosid mezerek. Jinak je celá rostlina prudce jedovatá.
Po požití plodů vzniká v ústech a hltanu značné pálení, dochází ke zvýšené salivaci (slinění), objevují se bolesti žaludku a střev, doprovázené zvracením a průjmy. Močení bývá obtížné, v moči se objevuje krev.
Na okraji listnatých lesů, na pasekách a mýtinách roste rulík zlomocný (Atropa bella-donna) z čeledi lilkovitých (Solanaceae). Tato vytrvalá bylina dorůstá až do výše 1,5 m. Vidličnatě větvená lodyha nese vejčité, celokrajné listy nejčastěji ve dvojicích s jedním velkým a jedním menším listem. V době květu tj. v červnu až v srpnu se vytvářejí nachové květy. Zralým plodem je černá bobule velikosti třešně.
Rulík obsahuje tropanové alkaloidy zejména hyoscyamin, stopy atropinu a skopolaminu.
Mezi typické znaky otravy patří mydriáza (rozšíření zornic), chraptění, neklid, dezorientace, potlačení sekrece žláz potních, slinných a trávicího traktu. Účinné obsahové látky v malých dávkách dráždí centrální nervovou soustavu, ve velkých dávkách způsobují její útlum.
Pro svoje centrální účinky byl v minulosti rulík používán společně s ostatními rostlinami (mandragora, blín, durman) k navození deliciózních stavů.
Jakmile nastane otrava nebo náhlé příznaky je nutné ihned vyhledat lékaře. Rychlou identifikaci a diagnózu intoxikace usnadníme přineseným vzorkem rostlinného materiálu, u něhož máme podezření z otravy. Lékařský zákrok spočívá v odstranění jedovatých částí rostlin ze zažívacího traktu (výplach žaludku, vyvolání zvracení, podání projímadla, apod.).
Tento článek se zaměřil pouze na bobulovité jedovaté rostliny, které patří mezi nejčastější původce otrav. Na našem území roste mnoho toxických zástupců, avšak jednotlivé vyjmenování by překročilo vymezený rámec.
Z každoročního výskytu otrav jedovatými rostlinami je patrné, že mnozí lidé mají neúplné nebo nedostatečné poznatky v tomto směru. Je třeba zdůraznit, že zejména rodiče malých dětí by se měli preventivně seznámit s touto problematikou, která bývá často podceňována. Případní zájemci naleznou detailnější informace v některých odborných publikacích.
(Publikováno v časopise Zdraví - č. 11, 1986)