Jablečník obecný

​Jablečník obecný

​     Mezi důležité léčivé rostliny z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) patří jablečník obecný (Marrubium vulgare), který je nejčastěji známý pod rozmanitými lidovými názvy jako vonný klas, šedivka, jablounek, samaritánka, buřina aj.
     Tato vytrvalá bylina dorůstá výše až 60 cm. Vyznačuje se typickou čtyřhrannou, dutou, bíle plstnatou lodyhou, vstřícnými vejčitými listy, drobně bílými, pyskatými květy.
     Ve volné přírodě roste jablečník zejména v suchých křovinách, podél plotů a cest, v okolí rumišť, kamenitých strání apod.
     Rodové latinské pojmenování má původ v hebrejských slovech „mar“ a „rob“, což v překladu znamená hořká šťáva. Čerstvě vylisovaná tekutina z rostliny je totiž značně hořká. Druhový název vulgare = obvyklý, běžný.
     V minulosti náležel jablečník k vyhlášeným léčivým prostředkům. Staří Egypťané jej používali proti působení rozličných jedů a též při plicních chorobách, obzvláště pak proti tuberkulóze.
     Zmínku o rostlině nalezneme i v dílech antických lékařů. Například proslulý Pedanius Dioscorides z Anazarby ji popisuje pod označením „prasion“ jako téměř zázračný a univerzální lék. Učený Antonius Musa kombinoval jablečník s myrhou při vnitřních hnisavých procesech.
     Současné léčitelství užívá odvar nebo nálev z jablečníku při žlučníkových chorobách, dýchavičnosti, zánětu průdušek, kašli. Šťáva z čerstvé natě „čistí krev“, odstraňuje chudokrevnost, podporuje vylučování žluče, zlepšuje činnost jater, zmírňuje bolestivou menstruaci.
     Z natě jablečníku – Herba marrubii – se nejčastěji připravuje čaj, a to podle následujícího postupu: 2 lžičky řezané suché natě se zalijí ¼ l vroucí vody. Tekutina se nechá 15 minut odstavit, poté se scedí. Takto zhotovený nápoj se pije vlažný ráno a večer po jednom šálku.